Tunng - Good Arrows

Příběh setkání Mikea Lindsaye a Sama Genderse, fanouška elektronické hudby a stydlivého písničkáře z anglického venkova a srážka jejich vzájemných hudebních vkusů v osobitý a opěvovaný zvuk má až příchuť nadsazenosti, hudbu Tunng ale ilustruje výstižně. Mám-li si vybrat z nálepek "folktronika", "magický folk zkřížený se současnou elektronikou" nebo "folk pro digitální éru", podle mého, alespoň v souvislosti s deskou Good Arrows, na Tunng drží ze všeho nejvíc ta třetí. Spíš než o "-tronice" je příznačnější mluvit o poučeném folku muzikanta - producenta, který má laptop s mikrofonem po ruce pokaždé, kdy narazí na zajímavý zvuk. A navíc, Tunng jsou dnes regulérní šestičlenou kapelou s početným nástrojovým arsenálem.

Úvodní Take zní cimbál, Cans stojí na rytmickém podkladu kalimby, náladu Hands dokresluje klapot podpadků na chodníku odkudsi z ulice, Bullets (rozhodně si podívejte na její parádní klipovou podobu!) prozměnu otevírá zašuměný hluboký hlas z nějaké letité vinylové desky, v King hraje prim banjo, Arms zdobí smyčce a dětský sborový křik, v Secrets dokonce zakokrhá kouhout.... V písničkách Tunng, které by se náramně vyjímaly ve společnosti svěřenců labelu Domino Adem nebo Jamese Yorkstona, je pořád a i poněkolikáté co poslouchat a objevovat.

Všechno to kolíbání melodiemi za klokotu štěrchajících krabiček, ruchů a samplů, s atmosférou zaprášených půd, vetešnictví a starožitnictví, by ale sotva mohlo fungovat, pokud by neobstály jen písničky samotné. A právě schopnost napsat je ovládají Tunng přímo královsky: v jedenácti skladbách Good Arrows si - i díky parádnímu zpěvu (vedle Sama a sborů exceluje půvabný dívčí hlas Becky Jacobs) - podávají ruce jeden hit za druhým. Ale nenechte se mýlit převážně poklidnými tempy, třeba v druhé půlce Soup umí londýnská skvadra vybafnout rozparáděnými momenty, které můžou připomenout rozjeté Efterklang nebo Jaga Jazzist z jejich poslední desky What We Must.