Když v první polovině devadesátých let vládla grunge mánie a svět zobal rozpolceným poetům ve flanelu z ruky, zastřešoval label Sub Pop kapely jako Mudhoney, Soundgarden a dodnes adorovanou Nirvanu. Kulka prohnaná hlavou Kurta Cobaina mu vystavila lístek na věčnost i ikonické postavení symbolu generace. Černým koněm vydavatelství ze Seattlu byli ovšem zvukově jedineční Afghan Whigs a skutečným hédonistickým božstvem rockových riffů její frontman, Greg Dulli.
K našemu štěstí Dulli své divoké mládí přežil a plody jeho práce stojí dosud za to. V poslední době je jeho kariéra dělená mezi partnerství s chraplavým šamanem Markem Laneganem v projektu The Gutter Twins a letitějšími The Twilight Singers. Powder Burns je jejich čtvrté album (první Twilight as Played by The Twilight Singers bylo vydané v roce 2000) a přiznejme si rovnou, že není v diskografii skupiny výjimečné. V případě TS to ovšem není na škodu, po celou svoji existenci si drží svůj zvuk charakteristický silnými melodiemi a jakýmsi takřka orchestrálním velikášstvím nepohrdajícím smyčci, piánem a podpůrnými vokály.
V PB je ovšem přítomno více tvrdosti a každá píseň má v sobě jakési psychoterapeutické vyznání autora. Album bylo nahráno poté, co se Dulli vyléčil ze závislosti na kokainu (Ano, ten „prášek“ v jeho názvu není na pečení.). Nečekejte žádné nalezení vyšší síly a dobra, poselstvím je spíše přijmutí sebe sama. Maskulinním riffem tlačená I’m Ready, která... číst dále
Když v první polovině devadesátých let vládla grunge mánie a svět zobal rozpolceným poetům ve flanelu z ruky, zastřešoval label Sub Pop kapely jako Mudhoney, Soundgarden a dodnes adorovanou Nirvanu. Kulka prohnaná hlavou Kurta Cobaina mu vystavila lístek na věčnost i ikonické postavení symbolu generace. Černým koněm vydavatelství ze Seattlu byli ovšem zvukově jedineční Afghan Whigs a skutečným hédonistickým božstvem rockových riffů její frontman, Greg Dulli.
K našemu štěstí Dulli své divoké mládí přežil a plody jeho práce stojí dosud za to. V poslední době je jeho kariéra dělená mezi partnerství s chraplavým šamanem Markem Laneganem v projektu The Gutter Twins a letitějšími The Twilight Singers. Powder Burns je jejich čtvrté album (první Twilight as Played by The Twilight Singers bylo vydané v roce 2000) a přiznejme si rovnou, že není v diskografii skupiny výjimečné. V případě TS to ovšem není na škodu, po celou svoji existenci si drží svůj zvuk charakteristický silnými melodiemi a jakýmsi takřka orchestrálním velikášstvím nepohrdajícím smyčci, piánem a podpůrnými vokály.
V PB je ovšem přítomno více tvrdosti a každá píseň má v sobě jakési psychoterapeutické vyznání autora. Album bylo nahráno poté, co se Dulli vyléčil ze závislosti na kokainu (Ano, ten „prášek“ v jeho názvu není na pečení.). Nečekejte žádné nalezení vyšší síly a dobra, poselstvím je spíše přijmutí sebe sama. Maskulinním riffem tlačená I’m Ready, která se noří zpoza pompézního intra Towards The Waves, říká: „Jsem zpátky a jsem připraven,“ ale začíná nijak optimistickým: „The sun don't shine 'round here no more.“ Dulli byl vždy mistr ve chvástání, v piánem dopované vypalovačce Forty Dollars je kurevníkem, kterého to ani nebaví, ale nemůže si nijak pomoci. Ostatně písní s lyrikou pracující s náznaky a macho hláškami napsal snad i většinu, 99 ze 100 interpretů byste za podobné výlevy odsoudili, ale v případě tohoto ex-krasavce člověk přivře oči a pořádně nastraží uši.
V textech totiž dokáže zacitovat třeba Beatles s „love is all you need, and all you need is love“, ale hippie optimismus zároveň shodí geniálně úsporným „now, love don't mean a thing, but 2 AM and a telephone ring“. Navíc ze všeho čiší uvěřitelnost a niterná upřímnost. Především pro ni jsou také Twilight Singers spojováni se soulem, přestože si ze samotného žánru berou jen fragmenty podobně jako mnoho jiných rockových kapel. Pro přiblížení toho, co je ta “hudba s duší“, nelze než doporučit skvostný záznam Candy Cane Crawl, balady, která patří s Boni Brae k tomu nejlepšímu z alba a zároveň z diskografie kapely.
Právě v těchto skladbách se podařilo nejvíce naplnit ambici vytvořit dokonalý refrén a zvuk pohlcující svojí plností. Snaha udělat něco obrovského možná vyplývá i z podmínek vzniku části alba nahraného v New Orleans bezprostředně po řádění hurikánu Katrina jen díky záložním generátorům. Čtyři písně byly prý dokonce napsány v době zákazu vycházení při samotném pustošení města přírodním živlem. Mezi ně patří i Underneath The Waves, kde Dulli zpívá doslova o život. O jeho životě je pak celá deska plná temnoty, instinktů sexuálního predátora a drogových tužeb. Tato nikterak originální „svatá trojice témat vyžilého rockera“ je třeba podána podle podobného mustru, ale s jedinečným skladatelským talentem a nezaměnitelným rukopisem autora. I proto je Powder Burns deskou s nadčasovou hodnotou.
22.09.2012 - 17:54 | Sebadoh
Moje nejoblíbenější deska The Twilight Singers. Mám samozřejmě rád i jejich další, ale tady jsou všechny ingredience namíchány tak akorát. Zároveň bych řekl, že je to i jejich nerockovější deska a zásluhu na tom především má celkem nezvyklá produkce celého alba.
Hity se tady vybírají celkem těžko, ale kdybych měl přesto některé zmínit, tak asi Bonnie Brae, My Time (Has Come), Dead to Rights a titulní Powder Burns. Vše ostatní dokonale popisuje nahoře uvedená recenze.
Opravdu silná deska.