Ty syčáci - Krása

"Jakýsi tvor v kleci / V těle a v duchu / V prostoru a čase / Postupně nabírá tvar," zpívá Petr Zavadil ve skladbě "Netvor", a mezi řádky tak definuje leitmotiv aktuálního alba "Krása" Těch syčáků. Pokud chceme zjednodušovat, což se ostatně velmi dobře daří i výhradnímu textaři a hlavní postavě Syčáků Petru Vášovi v jeho písních, mohli bychom říct, že "Krása" je o pnutí.

Petr Váša chce jednat. Nemá rád stereotyp a líbí se mu rázná rozhodnutí posouvající člověka v životě jinam. A je jedno, zda dál, nebo někam zpět. A zejména o těchto momentech lámání chleba zpívá ve svých skladbách. Na aktuální desce jich najdete devatenáct.

Ty syčáci zůstávají hutným a živelným bigbítem, pro někoho možná i depresivním. Vášova animálnost je jeho hlavní, přirozenou a nemizící součástí, ať už hraje s Jasnou pákou, nebo zpívá pro Jana Buriana. Vždycky zůstává tím syčákem, drakem, živlem a neřízenou střelou.

"Krásu" spoluvytváří, kromě standardní sestavy Třech syčáků, i hosté Aleš Mrázek (pikola, altová flétna a akordeon) a Adam Tomášek (trumpeta). Klasické syrovosti dodávají tu jemnost, tu barvu, tu odlehčující nádech. Mariana Chmelařová alias Minach zas svým vokálem dodává skladbě "Ať žije Bůh" jakýsi jasněpákový náboj.

"Všechny ty ošklivé věci máš v sobě, je to tak. Začíná to už kousek pod kůží. ... Je nutné, aby bylo přítomno kromě konkrétních lidí i to, čeho se všichni bojí a zároveň to nosí v sobě," filozofují Ti Syčáci na závěr v titulní skladbě. Dostávají se tak až k podstatě lidského bytí. K podstatě krásy jako nedílné součásti hnusu. Ty syčáci umějí nahlížet pod povrch, jsou přesvědčiví. A co je hlavní - zůstávají sami sebou.