Beirut
Beirut představují vlastně zhudebněný cestovní deník Zacha Condona. Způsob, jakým vstoupil do děje americké rockové současnosti, nese všechny rysy naivní umanutosti a romantických představ o místech, kam běžný Američan vstupuje pouze s hamburgerem v ruce. Přesto nebo právě proto na sebe okamžitě strhl nebývalou pozornost napříč celým světem: dočkal se pochvaly od prestižních hudebních magazínů a zbožňuje ho publikum, které často ani netuší, kde nějaký Balkán leží.
Z úspěšných desek a epíček Beirutu lze vlastně vyčíst příběh o tom, jak sedmnáctiletý teenager z Nového Mexika vypnul televizi s filmy Emira Kusturici a zamířil do Východní Evropy za Goranem Bregovičem. „Myslel jsem si, že world music je žert, ale něco takého skutečně existuje,“ vyznal se upřímně po návratu domů a hned na to v obýváku natočil debutové album šramlovitě natřesené balkánskou dechařinou s bezelstně šíleným názvem Gulag Orkestar.
Zatímco Zachovi přátelé a sousedi z města Albuquerque – akordeonista a bubeník Jeremy Barnes (dříve Neutral Milk Hotel, nyní A Hawk and a Hacksaw) a houslistka Heather Trost – kteří mu album pomáhali natáčet, se na mnoho týdnů usídlují v rumunské Transylvánii a vesnici Zece Prajini, kde žijí členové dechovky Fanfare Ciocarlia, Zach zajde raději do obchodu, koupí sí hromadu cédéček a doma své dojmy přefiltruje do sofistikované, originální podoby a z balkánských asociací učiní vstřícný zázrak, rockové minioratorium bez jakékoliv špetky syrovosti a punkové divokosti. V tom spočívá největší kouzlo Beirutu, které navíc funguje a dává smysl.
A to i tehdy, když sní pod Eiffelovkou a hlavou se mu honí děje francouzské filmy a melodie Serge Gainsbourga nebo Yves Montanda, kterými se nechal inspirovat na neméně úspěšném druhém albu The Flying Club Cup z roku 2007 s vyklenutými popovými melodiemi. K ruce mu byl ve studiu kanadských Arcade Fire Owen Pallett. Dechové fanfáry se tu prolínají s klávesami, ale platnosti nepozbývají. Na dosud poslední nahrávce – epíčku March of the Zapotec/Holland (2009) – pro změnu přešel k zeměpisně bližšímu dechovému pohřebnímu ansámblu The Jimenez Band z mexického státu Oaxaca.
 |
The Rip Tide | 2011 | 72,17 % |
 |
March of the Zapotec / Holland | 2009 | 55,00 % |
 |
Elephant Gun | 2007 | 0,00 % |
 |
Pompeii | 2007 | 0,00 % |
 |
Lon Gisland | 2007 | 90,00 % |
