The Undertones - The Undertones

Punk mimo jiné znamená, že kdokoliv může vzít do ruky kytaru a dělat kravál. Rovnost na startu ale samozřejmě ještě nevede k rovnosti na trati. I s tímhle přístupem budou prostě vždycky jedni lepší, než jiní. The Undertones ze severoirského Derry patřili k těm nejlepším. Své první album vydali v době, kdy hlavní britská vlna žánru dávno opadla a z jejích usazenin klíčilo jedno postpunkové semínko za druhým. V kurzu jsou umělecky ambicióznější tvary, než přehledné dvouminutové písničky, přesně takových je ale tenhle debut plný. Přesto nemůže být o nějakém křížku po funuse řeč. Tyhle svěží, bujné a prakticky do jednoho hitové songy by mohly vzniknout v jakékoli době a zazářily by stejně jako z jara roku 1979.

The Undertones jednoznačně patří do popovější větve punkového proudu, drive jim ale rozhodně nechybí. Vaty se na desce takřka nedobereme, každá položka disponuje nějakým tím háčkem, ať už je to štěpný refrén, slogan nebo kytarová vyhrávka. Žádné složitosti, ale nosný nápad je vždy přítomný. Nějaký sociální či nedejbože politický protest bychom hledali marně, tihle kluci si své nevázané mládí užívají. Nezajímá je prohnilost establishmentu, ale především holky, a svůj bezstarostný teenagerský svět v písních zrcadlí se stejně odzbrojující průzračností, ale i zdravou ironií, jako v první polovině šedesátek Beatles.

Když jsme u srovnávání, The Undertones nemají svou popovou uvolněností daleko k manchesterským Buzzcocks, ale porážejí je nejen v opravdu mistrném songwritingu (většinovým autorem je doprovodný kytarista John O'Neill), ale i v osobě zpěváka Feargala Sharkeyho. Jeho charakteristicky vibrující tón je stvořený pro melodické zpívání, ale ve správný okamžik dokáže přidat i potřebný punkový důraz. Pokud bychom pohlédli za oceán, nemohli bychom minout především Ramones, jichž jsou The Undertones do jisté míry britským ekvivalentem. Vedle nich vypadají sice jako Rychlé šípy a čerpají hlavně z domácích rockových tradic, ale hitmakeři jsou to stejně zdatní.

Od songu k songu je to radostná, až euforická cesta, takže vypichovat jednotlivosti je ztrátou času, ale budiž. Zaslouženými singlovými hity se staly pecky Teenage Kicks, Jimmy Jimmy, Here Comes the Summer a Get Over You, ale srovnatelný potenciál mají třeba Family Entertainment, Male Model, I Gotta Getta či She's A Runaround, a to je jen vzorek. Poněkud se vymyká jedině True Confessions, která díky klávesám a tribálním bicím dostala novovlnnou příchuť. Zbytek je čistý energický pop-punk, jiskřící invencí a na hony vzdálený nějakému jednotvárnému hoblování a vlezlému halekání, jak jsme si u této škatulky zvykli o dvacet let později. Radost z jednoduché rockové písničky může být jen těžko větší.