Unisonic - Light of Dawn

Za mikrofonem Michael Kiske (Helloween, Place Vendome), kytara Kai Hansen (Gamma Ray, Helloween, Iron Savior), druhá kytara Mandy Meyer (Gotthard, Krokus), basa Dennis Ward (Pink Cream 69, Place Vendome) a bicí Kosta Zafiriou (Pink Cream 69, Place Vendome, Axxis). To je vskutku vybraná sestava, které termín superkapela rozhodně sluší. Hvězdná pětice už v roce 2012 přišla s debutovým albem, plným prvotřídního speed a power metalu toho nejryzejšího ražení. Hlavní tahákem, i přes respektovanou sestavu, se však stal návrat ztraceného hocha Michaela Kiskeho. Ten se po odchodu z legendárních Helloween na poměrně dlouhou dobu stáhl z celé metalové scény. V posledních letech se však jeho jméno začalo objevovat v různých projektech, které k metalu zas tak daleko neměly. Vše nakonec vyústilo v založení Unisonic, se kterými slaví nemalý úspěch. Debut se povedl, jak tedy dopadl jeho nástupce?

Na rozdíl od první řadovky "Unisonic" se na tvorbě příliš nepodílel Kai Hansen, který je spolu s Dennisem Wardem podepsán na většině skladeb prvotiny. "Light Of Dawn" tak prakticky celá padla do autorských rukou druhého jmenovaného, jinak lídra německých Pink Cream 69. Hudebně se na novince tento fakt však příliš neprojevil a kapela volně navazuje tam, kde před dvěma lety skončila.

Úvod alba obstarává kromě atmosférického intra klasická speed-metalová vypalovačka "Your Time Has Come". Kiske se v ní prezentuje v obdivuhodné formě a není pochyb, že stále patří k největším metalovým zpěvákům současnosti. Jeho práce s hlasem i ve vysokých polohách je fantastická, i když charakteristického ječáku se už na desce tolik nedočkáme. Ve výsledku to ovšem není zase tolik na škodu.

Absence Hansena coby autora materiálu nijak neuškodila. Ward se s rolí hlavního mozku Unisonic popasoval až překvapivě na výbornou. Skoro by se dalo konstatovat, že teprve nyní se konečně dočkal tvůrčího rozletu, ve kterém mu bránily mantinely jeho domovské, vesměs hard-rockové formace. Například "Exceptional" je prvotřídní žánrový hit, jak má být, a Hansenovy riffy spolu s pěveckým výkonem Kiskeho z ní dělají excelentní metalovou záležitost. Potěší i pohodová "For The Kingdom" či pomalejší, ale výborná "Not Gonna Take Anymore", která patří k nejlepším skladbám desky.

Bohužel po polovině se výraznější písně začnou pomalu ztrácet a deska nějak nemůže chytit druhý dech. Podaří se to až předposledním zářezem "Manhunter", ale ani ten nedosahuje kvalit výše zmíněný hitů. Jako by Ward vystřílel všechny ostré náboje v první půlce a do té druhé naházel ty zbylé. Jeden až dva výrazné hity by konci určitě prospěly. Na druhou stranu hlavně díky parádním kytarovým výkonům Kaie Hansena je nahrávka dobře poslouchatelná, a to i přes svou téměř hodinovou stopáž. Na závěr posluchače čeká povinná balada "You And I", která však nedopadla vůbec špatně, i přes svou trochu očividnou podbízivost a lehkou nepůvodnost. Celkový dojem z novinky je pozitivní, a to především díky výborným hudebníkům, které ve svých řadách formace má.