70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
15.02.2012 - 15:57 | Akana
Poslední album, které Värttinä natočili v obsazení se čtyřmi hlavními ženskými hlasy (půvabná Kirsi Kähkönen, zakládající členka, která na koncertech zprostředkovávala kontakt s publikem, následně skupinu opustila... ach, škoda...) a zároveň jedno z jejich nejlepších. Na předešlých nahrávkách Kokko a hlavně Vihma lehce koketovali s příklonem k modernějším aranžím, přehlednějším rytmům, elektronickým doplňkům, na Vihmu přizvali k vokální výpomoci tuvinské hrdelní zpěváky ze skupiny Yat-kha. Ilmatar přináší pokorný návrat k tradici, zvuku vonícímu dřevem a záludným lichým rytmům, materiál ale zůstává z větší části autorský a stejně razantní jako dřív. Skladatelsky se tentokrát mimořádně dařilo. Musím zmínit aspoň strhující a capella zpívanou Kappee, melodický klenot Laiska (můj osobní favorit č.1 nejen na téhle desce), čarodějnické zaříkávání Äijö nebo závěrečnou srdcervoucí obžalobu krutosti moře Meri. Fantasticky průrazné vícehlasy zůstávají poznávacím znamením kapely, někdy (ve chvílích, kdy se rozpojí do sólových výstupů) jsou něžné a hladivé, za okamžik svojí pronikavostí připomínají ostrou karelskou fujavici. I když se pak na dalších deskách děvčata ve trojici snažila, už to přece jen nemělo takovou sílu. Mužská část kapely pod vedením stále usměvavého Janne Lappalainena zpěvačkám spolehlivě kryje záda a že tu instrumentalisté nejsou zdaleka jen do počtu je jasné jakmile se člověk do písniček víc zaposlouchá a nenechá se zahlušit tou čtyřhlavou pěveckou saní vpředu (to ale samozřejmě není tak jednoduché). Ilmatar je dokonalé album.
09.01.2012 - 19:55 | blixadovan
Nejlepší album skupiny, jedinečná ukázka toho, jak se má dělat lokální "world music".