100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
15.02.2012 - 15:57 | Akana
Poslední album, které Värttinä natočili v obsazení se čtyřmi hlavními ženskými hlasy (půvabná Kirsi Kähkönen, zakládající členka, která na koncertech zprostředkovávala kontakt s publikem, následně skupinu opustila... ach, škoda...) a zároveň jedno z jejich nejlepších. Na předešlých nahrávkách Kokko a hlavně Vihma lehce koketovali s příklonem k modernějším aranžím, přehlednějším rytmům, elektronickým doplňkům, na Vihmu přizvali k vokální výpomoci tuvinské hrdelní zpěváky ze skupiny Yat-kha. Ilmatar přináší pokorný návrat k tradici, zvuku vonícímu dřevem a záludným lichým rytmům, materiál ale zůstává z větší části autorský a stejně razantní jako dřív. Skladatelsky se tentokrát mimořádně dařilo. Musím zmínit aspoň strhující a capella zpívanou Kappee, melodický klenot Laiska (můj osobní favorit č.1 nejen na téhle desce), čarodějnické zaříkávání Äijö nebo závěrečnou srdcervoucí obžalobu krutosti moře Meri. Fantasticky průrazné vícehlasy zůstávají poznávacím znamením kapely, někdy (ve chvílích, kdy se rozpojí do sólových výstupů) jsou něžné a hladivé, za okamžik svojí pronikavostí připomínají ostrou karelskou fujavici. I když se pak na dalších deskách děvčata ve trojici snažila, už to přece jen nemělo takovou sílu. Mužská část kapely pod vedením stále usměvavého Janne Lappalainena zpěvačkám spolehlivě kryje záda a že tu instrumentalisté nejsou zdaleka jen do počtu je jasné jakmile se člověk do písniček víc zaposlouchá a nenechá se zahlušit tou čtyřhlavou pěveckou saní vpředu (to ale samozřejmě není tak jednoduché). Ilmatar je dokonalé album.
09.01.2012 - 19:55 | blixadovan
Nejlepší album skupiny, jedinečná ukázka toho, jak se má dělat lokální "world music".