Původně to měla být novela. Erotická novela, kterou Vladivojna La Chia psala, dopsala a na její vydání sbírala prostředky na crowdfundingovém HitHitu. Jenomže nakonec dopadlo všechno jinak. Během psaní vznikaly písně a v hlavě ostravské písničkářky uzrál nápad udělat ke knize i soundtrack. Originální. Doslova. Nakonec se mladá spisovatelka rozhodla vydání knihy odložit. Aby získala odstup a znovu si ji přečetla, případně upravila, případně vůbec nevydala. Uvidíme. Nastoupila autocenzura a zodpovědnost nevypustit mezi lidi nic, čím si není člověk stoprocentně jistý.
Na knihu si tedy musíme ještě počkat, ale album, které mělo být soundtrackem, začalo žít vlastním životem. Plnohodnotným i bez knihy (tak trochu jako OST "Crushing Bliss", pokud pamatujete. I když tam to tehdy byl záměr, tady to tak prostě vyšlo). Album představující zase jiné Vladivojniny polohy, než známe z elektroničtějšího počinu "Šraf" nebo ze scénické hudby (ať už divadelní "Musica Scenica vol.1" nebo filmové - třeba pro Hřebejkovu "Nevinnost"). Album, které si multiumělkyně udělala skoro se vším všudy téměř sama (jediný zásah odjinud je tu mix a mastering Petra Slezáka).
Necelá půlhodinka hudby představuje Vladivojnu jako písničkářku s talentem napsat chytlavou melodii a tu sama nahrát a nazpívat. Udělat jednoduchou, přístupnou, vlastně i rádiovou písničku ("X"), ale bez nutnosti laciné prvoplánovosti. S texty, které často odkazují k tomu, co jsme si zatím nemohli v knize... číst dále
Původně to měla být novela. Erotická novela, kterou Vladivojna La Chia psala, dopsala a na její vydání sbírala prostředky na crowdfundingovém HitHitu. Jenomže nakonec dopadlo všechno jinak. Během psaní vznikaly písně a v hlavě ostravské písničkářky uzrál nápad udělat ke knize i soundtrack. Originální. Doslova. Nakonec se mladá spisovatelka rozhodla vydání knihy odložit. Aby získala odstup a znovu si ji přečetla, případně upravila, případně vůbec nevydala. Uvidíme. Nastoupila autocenzura a zodpovědnost nevypustit mezi lidi nic, čím si není člověk stoprocentně jistý.
Na knihu si tedy musíme ještě počkat, ale album, které mělo být soundtrackem, začalo žít vlastním životem. Plnohodnotným i bez knihy (tak trochu jako OST "Crushing Bliss", pokud pamatujete. I když tam to tehdy byl záměr, tady to tak prostě vyšlo). Album představující zase jiné Vladivojniny polohy, než známe z elektroničtějšího počinu "Šraf" nebo ze scénické hudby (ať už divadelní "Musica Scenica vol.1" nebo filmové - třeba pro Hřebejkovu "Nevinnost"). Album, které si multiumělkyně udělala skoro se vším všudy téměř sama (jediný zásah odjinud je tu mix a mastering Petra Slezáka).
Necelá půlhodinka hudby představuje Vladivojnu jako písničkářku s talentem napsat chytlavou melodii a tu sama nahrát a nazpívat. Udělat jednoduchou, přístupnou, vlastně i rádiovou písničku ("X"), ale bez nutnosti laciné prvoplánovosti. S texty, které často odkazují k tomu, co jsme si zatím nemohli v knize přečíst, ale tím vzniká příjemná jiskra tajemnosti, a "Tajemství (s)prostěradel" tak dostává svému jménu i v tomto směru. Což vše dohromady ještě více rafinovaně podtrhuje.
Když se tou rychle ubíhající nahrávkou proposloucháváte, mísí se vám dohromady dva dojmy, kterých si nelze nevšimnout. Jde o zpěvaččinu hravost, jež vplouvá do hudby a prolíná se jednotlivými tracky. A pak také o šíři záběru. Ať už je to vlastně popová "X", world music šmrncnutá titulní skladba, taneční "Pilulky štěstí" (které ale uprostřed poměrně dramaticky mění svůj tvar) nebo má nejoblíbenější, atmosferická "Terea", ať už je to zpěv nebo recitace, ať už se tu snoubí alternativa s pop-rockovým písničkářstvím, vše tu nádherně pasuje dohromady.
Jestliže jsem v úvodu psal o soundtracku vskutku originálním, narážel jsem na další důležitou část alba, tedy výtvarnou. Každý booklet k cédéčku je originálním akvarelem zpěvačky a tyto obrázky se povedly fakt znamenitě. Celou galerií se můžete kochat na facebooku nebo webu Vladivojny (tam si navíc můžete desku v mp3 nebo flac stáhnout).
Album "Tajemství (s)prostěradel" tedy vzniklo jako jakýsi vedlejší produkt díla, které ještě neznáme. Přirozeně, neplánovaně. Intuitivně a jakoby samo. Možná i proto je to zatím to nejlepší, co Vladivojna La Chia nahrála. Fakt.
Komentáře