Vuk - The Plains

O finsko-americké zpěvačce a multiinstrumentalistce Vuk se začalo ve větší míře mluvit, když v roce 2009 na části turné doprovázela coby předskokanka Fever Ray.

Tou dobou už měla vydaný zdařilý debut Exile! (2003) a velmi pozoruhodné EP Rakkauden liekistö (2008) s předělávkami finských metalistů Maj Karma (písně posunula hodně jinam). Právě tato druhá, pětiskladbová nahrávka naznačuje tvůrčí svobodu, naprosto ignorující meze žánrů, se kterou se o rok později pustila do desky The Plains. Na závěr Rakkauden liekistö například reinterpretuje jednu z metalových vypalovaček Valaiden laulu jako balkánskou dechovku, přičemž ji ovšem bez hnutí brvou završí sborovým skandováním jako z antického divadla.

Autorské skladby na The Plains už jsou škatulkami zcela nezatížené. Jsou dokonalou, bezešvou syntézou všeho, co zpěvačka uvádí za své zdroje inspirace: od klasické hudby (Claude Debussy, I. F. Stravinskij), přes rock (P. J. Harvey, Nick Cave) a avantgardu (Diamanda Galás, Einstürzende Neubauten) až po bulharské folklórní sbory. V kombinaci s talentem na chytlavé melodie a s magneticky přitažlivým hlasem vzniklo výjimečně osobité písničkové album.

Stěžejním nástrojem Vuk je staré mechanické harmonium, které nahrávce na několika místech dodává neopakovatelný punc, když mezi tóny zaslechneme dýchavičný měch, jenž tyto „minivarhany" rozeznívá. Dále své kompozice šperkuje plejádou roztodivných perkusí, žesťů a dalších kláves. Jedním z vrcholů The Plains je například okamžik, kdy v nejsvižnějším kousku Red-Beard „explodují" dudy. Ačkoliv je většina z použitých instrumentů akustická, výraznou roli sehrává i nenápadná a funkční elektronická manipulace, což písničkářce umožňuje suverénně těkat mezi odstíny nálad (třeba v The Arms of Spirits).

Chvílemi tahle vychytralá liška evokuje jakousi podvodní krajinu (Accidental Mermaid, Gramophone & Periscope) a zdá se, že voda výborně nepřenáší pouze zvuk, respektive tóny, ale i za nimi skryté emoce.