XPlaylist

Žádná velká revoluce, ale přece jen solidní pokrok. Fixa se na druhé desce začala víc zaobírat vnitřnostmi písniček, jejich dynamickým odstíněním, zpěvovou linkou, aranžemi. Zatím jen zlehka, ale už se nežene jenom zběsile vpřed a jízdu si víc vychutnává. Přesto ale tím, na čem záleží zůstávají samotné songy. Ne všechny jsou skvostné, ale když se zadařilo, tak potom pořádně. Startovní trojice Štěstí Jima Dixona, Palenie titonia a Potápěči, oblíbený Drogový večírek (i když ten mě osobně zase tolik nerajcuje), Čistírna peří a hlavně našponovaný Domácí motokrosař, to jsou pecky s jakými se bourají stropy.

Ty ostatní mají vesměs svoje zářivé momenty, ale nejednou už inklinují k rutině a zaměnitelnosti. Márdi je geniální textař, ale už slabší pěvec a i když i on na sobě za ty dva roky zapracoval, některé refrény vyvolávají pocit nechtěného opakování. Album Bestiálně šťastní se prvotině vyrovná, ale zároveň naznačuje, že naleziště přímočarých punkrockových projektilů se začíná vyčerpávat a nakousnuté zvukové, skladatelské i interpretační posuny je třeba ještě víc rozvinout aby kapela nezačala parodovat sama sebe.

další recenze autora najdete na jeho webu music-koment.webgarden.cz