Na albu s návodným titulem Nord dávají Warsaw Village Band do souvislostí domácí, tedy polskou hudební i obecně kulturní tradici s odkazem svých severnějších sousedů. Vzájemné ovlivňování slovanského a skandinávského živlu je historickou skutečností a kapela do ní neváhá vedle germánských Vikingů zahrnout i vliv Sámů a dokonce severoamerických Inuitů. To už může působit jako trochu násilná konstrukce, ale nebyli by to Warsaw Village Band, aby i tak odvážný koncept nedovedli ke zcela vyváženému a konzistentnímu tvaru. Ostatně celá ta vize prolínání severských kultur zůstává spíš v ideové rovině, zatímco hudba i nadále vychází především z polských kořenů, přetvářených však jedinečným způsobem do podoby překračující dobová i regionální omezení.
Warsaw Village Band jsou především mistři aranžování. I když na Nord najdeme i nezanedbatelné autorské vklady, převážná většina hudby a textů pochází z folklórních studnic, způsob jejich uchopení však dalece přesahuje pouhou interpretaci. To všechno už z předchozích tvorby skupiny známe. Dunivé, často až temné spodky tvořené bubny a kontrabasem, nad nimi vynalézavě splétané party houslí, cimbálu a ostrých ženských vícehlasů, doplňované epizodními vstupy dalších nástrojů, případně decentními studiovými efekty. Rozdíl je v tom, že jim to jde zase o něco lépe. Při vší úctě k našemu Čechomoru, v umění opravdu netradičně zaranžovat tradiční materiál by se u polských... číst dále
Na albu s návodným titulem Nord dávají Warsaw Village Band do souvislostí domácí, tedy polskou hudební i obecně kulturní tradici s odkazem svých severnějších sousedů. Vzájemné ovlivňování slovanského a skandinávského živlu je historickou skutečností a kapela do ní neváhá vedle germánských Vikingů zahrnout i vliv Sámů a dokonce severoamerických Inuitů. To už může působit jako trochu násilná konstrukce, ale nebyli by to Warsaw Village Band, aby i tak odvážný koncept nedovedli ke zcela vyváženému a konzistentnímu tvaru. Ostatně celá ta vize prolínání severských kultur zůstává spíš v ideové rovině, zatímco hudba i nadále vychází především z polských kořenů, přetvářených však jedinečným způsobem do podoby překračující dobová i regionální omezení.
Warsaw Village Band jsou především mistři aranžování. I když na Nord najdeme i nezanedbatelné autorské vklady, převážná většina hudby a textů pochází z folklórních studnic, způsob jejich uchopení však dalece přesahuje pouhou interpretaci. To všechno už z předchozích tvorby skupiny známe. Dunivé, často až temné spodky tvořené bubny a kontrabasem, nad nimi vynalézavě splétané party houslí, cimbálu a ostrých ženských vícehlasů, doplňované epizodními vstupy dalších nástrojů, případně decentními studiovými efekty. Rozdíl je v tom, že jim to jde zase o něco lépe. Při vší úctě k našemu Čechomoru, v umění opravdu netradičně zaranžovat tradiční materiál by se u polských kolegů mohli lecčemu přiučit.
Navíc myšlenka „severoevropské fúze“ přivála kapele do studia exkluzivní hosty v podobě členů švédské skupiny Hedningarna, kteří svou niněrou, dudami nebo nyckelharpou rozbzučeli první dvě skladby Ej ty, gburski synie a Grajo gracyki a právě v nich tak dostal onen polsko-skandinávský průnik svou nejzjevnější podobu. Do první z uvedených písní výrazně promlouvají také trubka a křídlovka dalšího hosta Miłosze Gawryłkiewicze, které pak zdobí i skladby Moja dolo a mimořádně krásným nápěvem se pyšnící Musiałaś ty dziewce. Seznam hostů pak uzavírá kanadsko-indiánská hudebnice Sandy Scofield, která svým šamanským bubnem podtrhává znepokojivě evokativní náladu písně Bendzie wojna.
K dosažení originálních a vzrušujících výsledků ale Warsaw Village Band nutně hosty nepotřebují. Ve studiovém experimentování sice oproti albu Infinity lehce ubrali, na jejich nespoutané vynalézavosti to ale nic nemění. Nejde jen o nevšední a přitom tak přirozeně znějící aranžérské kombinace, stejnou péči věnuje kapela také jejich vývoji v rámci skladby, který tak nikdy není předvídatelný. Příkladem může být píseň Moja dolo vracející se po rychlejší střední části s freejazzovou trubkou k původnímu nápěvu, ovšem opět v jiné zvukové konstelaci.. Někdy stačí málo, jako v a capella zpívané Kołysance konopne změna tóniny, aby se její zneklidňující zabarvení ještě prohloubilo a dalo ukolébavce podobu, při níž usínat by bylo skoro o strach.
Určitý příklon k temnějším odstínům je pro album Nord charakteristický, jeho závěr v podobě písní Gospodynie (působivé proplétání řízných houslových smyků s hlasy tří ústředních zpěvaček) a Step owy je už vyloženě pochmurný. Ale takový už je sever. Teskný ale krásný, stejně jako toto album, možná dosud nejvyzrálejší v diskografii polských folklórních modernistů.
Komentáře