The Who - My Generation

The Who mimo jiné ukázali kypící britské scéně, že s mládětem zvaným rock se dá dělat podstatně větší randál než dosud. I když jejich první album zdaleka neodráží jejich tehdejší koncertní alotria často spojená s destrukcí nástrojů (v tomhle směru jim ale slávu tak trochu vyfoukli The Yardbirds účinkováním v Antonioniho Zvětšenině) a neobsahuje ani v hitparádách bodující singly I Can't Explain, Anyway, Anyhow, Anywhere a Substitute, předkládá pádné důkazy o živelnosti i novátorství kapely.

Výbušné kytarové beglajty Peta Townshenda připomínají tříštící se sklo a špinavé hlukové vsuvky posouvají možnosti nástroje na další úroveň, zatímco Moonovy nezkrotné bicí předznamenávají v pozdějších letech oblíbený, ba nadužívaný styl "rozsypaných brambor". Titulní protopunkovou pecku bez klasického refrénu žene dopředu basa Johna Entwistleho, nakopává Daltreyho klackovité koktání a uzavírá extatická Moonova kanonáda. Zvukově nebývale agresivní skladby Out in the Street, My Generation nebo instrumentální The Ox střídají melodické hitovky La-La-La-Lies, The Kids Are Alright, It's Not True či A Legal Matter, z nichž se rekrutovali další hitparádoví dobyvatelé, ale i ty jsou rytmicky velmi svěží a nepřeslazené.

Spektrum obohacují dvě převzaté skladby od Jamese Browna (I Don't Mind, Please, Please, Please) a vliv jeho vášnivého soulu je nepřeslechnutelný i v úvodní Out in the Street. Třetím coverem je Diddleyho I'm a Man, kterou pozdější americké vydání z tracklistu vyšouplo a nahradilo původní skladbou Instant Party (Circles), v níž zase můžeme slyšet zárodečnou psychedelii. Po nějaké koncepčnosti, charakteristické pro vrcholná alba kapely, tu zatím není ani stopy, jde o víceméně nahodilou skládanku písní, typickou pro rannou elpíčkovou éru. Ale i tak patří My Generation mezi nejvlivnější nahrávky své doby a její místo v základech rockové katedrály je nezpochybnitelné.