Wire - Red Barked Tree

Plynule pokračovat v příběhu Wire znamená snažit se posunout opět někam jinam. I když odečtete intermezza nečinnosti, roků, kdy Wire byli/jsou aktivní, je již skoro dvacet pět, a to už je skutečně doba, kdy většina umělců má problém se neopakovat.

Nikdy nebyli hezcí, nikdy nebyli hvězdy a nikdy asi nebudou pořádně docenění, ale vždy to byli vizionáři, kteří byli o několik (k)roků před ostatními. Wire, kapela, kterou možná máte v obecném povědomí jako nějakej post-punk ze sedmdesátek. Red Barked Tree není deska, se kterou by se staříci vraceli na scénu, aby vyždímali ještě poslední kapky z dřívější slávy, protože zjistili, že jejich hudba se reinkarnovala. Tohle je deska, která plynule pokračuje v neobyčejném příběhu kapely, která za třicet pět let prošla mnoha nečekanými zvraty.

Debutová deska Pink Flag je zvukový záznam porodu; z punku se začal klubat post-punk. A to se psal ještě rok 1977. V dalším roce šli ještě dál a na Chairs Missing zcela vynechávají punkovou rychlost a agresivitu, z primitivismu udělali minimalismus. Působí zamyšleně, svůj inventář rozšířili o syntetizátory, důraz kladou na harmonii a melodičnost. Doufám, že už vám dochází to s tou nedoceněností, protože za oceánem sice newyorští Television vydali svůj Marquee Moon, nějaké singly už vydali Devo a dodnes téměř neznámí Pere Ubu, ale v Anglii vydávají Joy Division teprve An Ideal for Living a cestičku vyšlapávají právě Wire. Za další rok vydávají 154. Přibývá invence, poměr kytary : syntetizátory se začíná lehce vyrovnávat. Tři roky, tři průkopnické desky, které by v celkovém hodnocení mohly dostat takových 28/30. Wire byli na vrcholu a zvolili tu nejtěžší, ale prý nejlepší cestu – konec.

Vrátili se po několika letech a začali více experimentovat s elektronikou (v polovině osmdesátých let to bylo opravdu vzrušující), pak se zase rozpadli a po několika letech opět vrátili, rozpadli a definitivně se vrátili. Pravdou je, že kvalit desek z let 1977-1979 už nikdy nedosáhli a nedosáhnou, některé desky z druhé poloviny osmdesátých let nespadají ani do kategorie nadprůměr, ale třeba série EP ze začátku tisíciletí, respektive album Send, ano. Když nebudete počítat ony tři sedmdesátkové klenoty, tohle je jejich možná nejlepší deska. Na to, že už jim je kolem šedesátky, docela dobrý.

Red Barked Tree se hodně přibližuje počinům ze sedmdesátých let. Colin Newman to odůvodňuje tím, že po více než třiceti letech se vrátil ke své metodě skládání, kdy se jen s akustickou kytarou snaží něco napsat, a pokud se to nepodaří do pěti minut, končí s tím. Red Barked Tree je první album, kde tak trochu rekapitulují, ale nebyli by to Wire, kdyby nezkoušeli pořád něco nového, a to i v textech, ve kterých se teď věnují i ekologii, ale v té inteligentní formě, žádné výzvy, ale spíš otázky.

Album stojí hlavně na kytarách, netradičně však můžete slyšet i kytaru akustickou, v titulní Red Barked Trees dokonce s bouzouki. Nenechte se ukolébat líným začátkem, kde Wire sázejí na střední tempo a harmonie. Pánům v letech v žádném případě nedochází dech, Two Minutes je snad ten nejostřejší song, jaký kdy nahráli, myslím, že ani na Pink Flag, ani na Send není tolik energie jako v těch dvou minutách. Na brutální zvuk Send navazují s Moreover a v klidu vás nenechá ani Smash. Wire prostě disponují obdivuhodnou dovedností udělat z dvou akordů song tak, aby to znělo skvěle. Jestli se za tu dobu, co existují, něčemu naučili, je to způsob, jak efektivně napsat zcela minimalistické kompozice. Vytvořili si vlastní lyryčnost a melodičnost. Slovo harmonie už jsem použil několikrát. Red Barked Tree je moderní rocková deska s pevným základem v post punku. Wire se ve svých téměř šedesáti letech poprvé obrátili ke svým začátkům, ovšem bez pomyšlení na vykrádání se. Téhle desce nechybí melodie, energie, ani nové nápady. Co víc byste chtěli?