Co nezmohl nepřekonatelný "Neurobeat", co nezvládl nedoceněný "Tanec sekyr", to dokázala "Pikola". Teprve po vydání tohoto überúspěšného singlu se pražští nehiphopeři stali modlami soudobých metropolitních mladých. Na jejich koncertech jsme náhle přestali vídat dokola se opakující, cyklící, stárnoucí ksichty, ty sice chodit nepřestaly, ale přes nánosy hipsterské omladiny přestaly být vidět.
"Atomovou včelu", letošní nové album WWW, lze chápat jako přelomovou desku, jejíž cílovkou už ovšem nejsme my, revoluční kluci a holky, kterým Wéčka formovala myšlení při dospívání a v době rané dospělosti, ale zase nové děti. Nás "Atomová včela" chtě nechtě až tak neoslovuje, protože Wéčka v aktuální poloze povětšinou nenabízejí ty správné třecí plochy a slogany, které lze aplikovat na naše životy. Minuli jsme se. (A to si ani neumím představit, jakou "Noční můru" asi prožívají při poslechu novinky všichni ti devadesátkoví veteráni, původní fanouškovská základna WWW.)
Zasloužilý, multifunkční umělec, toho času výhradní textař nových WWW Lubomír Typlt dál pozoruje ulice, a když píše, tak křičí, co mu šeptají. Sifon se neustále zdokonaluje a vzdaluje archetypu běžného člověka. Je posedlý dokonalostí, je posedlý vývojem a těmito všemi posedlostmi realizuje své kyberpunkové představy o obraze i zvuku. A proto věčná škoda, že "Atomová včela" jako celek nedává příliš smysl.
Ne, není to o tom pověstném elitářském vnímání,... číst dále
Co nezmohl nepřekonatelný "Neurobeat", co nezvládl nedoceněný "Tanec sekyr", to dokázala "Pikola". Teprve po vydání tohoto überúspěšného singlu se pražští nehiphopeři stali modlami soudobých metropolitních mladých. Na jejich koncertech jsme náhle přestali vídat dokola se opakující, cyklící, stárnoucí ksichty, ty sice chodit nepřestaly, ale přes nánosy hipsterské omladiny přestaly být vidět.
"Atomovou včelu", letošní nové album WWW, lze chápat jako přelomovou desku, jejíž cílovkou už ovšem nejsme my, revoluční kluci a holky, kterým Wéčka formovala myšlení při dospívání a v době rané dospělosti, ale zase nové děti. Nás "Atomová včela" chtě nechtě až tak neoslovuje, protože Wéčka v aktuální poloze povětšinou nenabízejí ty správné třecí plochy a slogany, které lze aplikovat na naše životy. Minuli jsme se. (A to si ani neumím představit, jakou "Noční můru" asi prožívají při poslechu novinky všichni ti devadesátkoví veteráni, původní fanouškovská základna WWW.)
Zasloužilý, multifunkční umělec, toho času výhradní textař nových WWW Lubomír Typlt dál pozoruje ulice, a když píše, tak křičí, co mu šeptají. Sifon se neustále zdokonaluje a vzdaluje archetypu běžného člověka. Je posedlý dokonalostí, je posedlý vývojem a těmito všemi posedlostmi realizuje své kyberpunkové představy o obraze i zvuku. A proto věčná škoda, že "Atomová včela" jako celek nedává příliš smysl.
Ne, není to o tom pověstném elitářském vnímání, že WWW byli skvělí, dokud je znalo pět a půl člověka, a dneska, když je každý pozér skloňuje ve všech pádech, ona skvělost vybledla. Vůbec ne. Jen se z většiny písní vytratila energie, která nás v minulosti nutila poslouchat Wéčka den co den, noc co noc. Sympatie zůstaly, jen byla narušena empatie. Už je zbytečné číst mezi řádky, není tam často ukryto nic víc než nic.
Ale nelze generalizovat. Někomu se třeba líbí, když WWW zní jako The Knife ("Procházka") anebo pokud se opíše motiv z Vladimirovy "H.C.H.B." ("Anděl"). Někdo třeba ocení, když uslyší naprosto plochou a rušivou verzi "Máje" nebo si potisícíprvé pustí "Pikolu", která na album (při vší úctě) vůbec, ale opravdu vůbec nepatří. Industriální instrumentální plochy ("Opera v Sydney" či "Spící robot") jsou pak příjemným podkresem při čtení Williama Gibsona, ale není to na měřítka WWW málo? Je.
Po vydání "Tance sekyr" Sifon prohlásil, že chce pokračovat singl po singlu, případné nové album viděl v mlze. Ta se nyní zhmotnila, ovšem má trhliny. "Atomová včela" je plnohodnotnou řadovou deskou, jejíž hodnota je dosti rozporuplná. Na jedné straně nevýrazné, repetitivní, zjednodušené, tanečnější věci, pak také již známé, na předloňském živáku použité singly ("Stín", "Orel" nebo - sic nově přepracované - "Ne"), oproti nim v opozici klenoty, které fungují na první dobrou, tak, jak je u WWW dobrým zvykem - "Sněhurka" či každým poslechem rostoucí "Kleště". A právě kvůli těmto písním se vyplatí "Atomovou včelu" nenechat probzučet a věnovat jí čas. Jinak je vše jinak.
Naživo jsou WWW dál nepřekonatelní, což dokázal nedávný křest v Roxy, kde ostatně ve větší míře obstál i nový materiál. Ale když více než studiová deska zaujme - byť povedená - knižní publikace, do které je výlisek schován, je něco zle. "Atomová včela" nic neubrala na pozici WWW na piedestalu tuzemské scény. Ale také nic nepřidala. A nepředala. Škoda.
83.21%
79.73%
Komentáře