Yellow Sisters - Thubab Woman

Yellow Sisters jsou sice původně vokální kvartet, ale díky mnoha hostům tento svůj výchozí stav mnohokrát překračují dál. Na aktuálním albu "Tubab Woman" však potvrzují jednu nepříjemnou věc. Mohly by být prvotřídním uskupením hrajícím převzaté věci (hodně nepřesně a zkresleně řečeno - takový ženský 4tet), ale svou vlastní tvorbou, zejména kvůli textům, zabředávají do kategorie (alespoň pro mne) těžko uvěřitelných a nepochopených dívek. Kvartetu chybí jasná vůdčí osobnost (jakýsi ideologický guru), která by mu určovala ten správný směr.

"Tubab Woman" je taková líbivá, hudební telenovela pro naivní holky bez televize. Holky, co jsou hodný, milý, dojímaly se nad texty bratrů Nedvědů a teď trošku dospěly a chtějí se posunout dál a Yellow Sisters jsou pro ně ta správná alternativa. Velká slova v naivních textech a patos je spojuje právě s Nedvědy a Smolíkem. A posluchačky jsou rády, že někdo spolu s nimi věří v dobro, které umí popsat tak pěkně, jednoduše. Tak, aby mu ony rozuměly. Tak, jak to cítí jejich srdce.

Svým druhým a pestřejším albem nás provázejí svou zidealizovanou krajinou, v níž ale jako by se život odehrával podle pravidel, kterým rozumí jen pár vyvolených. A my ostatní můžeme jen zmateně koukat zpovzdálí a při poslechu se cítit divně, nevěřícně a nejistě. A čím víc budeme chtít jejich niterným textům porozumět, tím víc se sestrám budeme vzdalovat.

Co je ale férové přiznat, jsou špičkoví muzikanti a hosté, kteří (dle prezentace v bookletu) černobílou desku velmi příjemně obarvují. Ať už jde o vokalisty Tonyu Graves či Ondřeje Rumla, nebo o stále lépe bubnujícího Adama Kollera. Stejně tak velmi příjemný vokální projev Yellow Sisters.

Ale pořád jsou tu ty prvoplánové, jakoby velké texty. Snaha o to být a žít world music, která se nedaří. Je to podobné, jako kdyby chtěl Karel Gott zpívat punk nebo kdyby se Mig 21 snažili přejít do alternativy. Málokdo by jim uvěřil. Právě tak jako v případě Yellow Sisters.