80 %
Master's Hammer - Maldorör Disco
Návraty kultovních kapel bývají ošidné. Pokaždé na ně totiž čeká masa oddaných fanoušků, kteří přesně vědí, jak má výsledek...
80 %
Marpo - Making Country Music Cool Again
Marpo vybral East Iris studio v domě, který si na toto místo nechal Elvis Presley přivézt z Memphisu. Král rock'n'rollu se promítl i do názvu...
80 %
Epydemye - Kotlina (reedice LP 2025)
"dneska je rozhádaná doba, pojďme spíš zasypávat příkopy, než je prohlubovat". I dnes se ale dá určitě sdělit vlastní názor takovým...
80 %
Filip Topol - Sakramiláčku
Filip Topol spojil život s kapelou Psí vojáci. Však ji taky ve třinácti letech zformoval a skupina skončila s jeho předčasným odchodem v...
70 %
Čechomor - To nejlepší 2
Čechomor po vydání alba "Proměny", které se stalo domácím bestsellerem a naprosto po zásluze tvořilo páteř první kompilace "To...
80 %
Mňága a Žďorp - Hoříš? Hořím!
Mňága a Žďorp vydala novou desku téměř po šesti letech od "Třecích ploch". Natáčela se opět ve studiu Sono a najdeme na ni jedenáctku...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.