80 %
Barry Adamson - SCALA!!!
Nějakou dobu jsme si museli počkat, ale konečně vyšel fantastický soundtrack Barryho Adamsona ke tři roky starému dokumentu...
90 %
Tata Bojs - V původním snění
Na jedenáctou řadovku Tata Bojs jsme si museli počkat téměř šest let. Odehrálo se mnohé, přesto "V původním snění" navazuje...
70 %
Madison Beer - Locket
Madison Beer na své fanoušky novou hudbu zrovna nechrlí. Pilotní singl, taneční pecka "make you mine", která pozvedla nejedno obočí,...
70 %
Mika - Hyperlove
Mika byl vždycky tak trochu úkaz. Od dob, kdy nám v "Grace Kelly" oznámil, že dokáže být čímkoliv, co si budeme přát, se stal synonymem...
80 %
Clawfinger - Before We All Die
Po osmnácti letech se švédští veteráni Clawfinger vracejí s albem "Before We All Die" - ostrým, politicky nabitým a sebevědomým...
80 %
Michal Hrůza - Kouzlo samoty
Michal Hrůza si pro své fanoušky připravil nové album po pěti letech. Naplnil ho autentickými příběhy a bezprostředními emocemi....
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.