90 %
Lily Allen - West End Girl
Lily Allen, na cenu Mercury nominované "No Shame". Na té Britka odhodila stud a vylíčila mimo jiné problémy s návykovými látkami, také ale...
80 %
Fvck_Kvlt - Mŕtva Revolúcia
V první polovině letošního roku vydal slovenský hudebník Fvck_Kvlt čtvrtou studiovou nahrávku "Mŕtva revolúcia". Na pomezí rapu,...
70 %
Lucie Bílá - Obyčejná holka
Lucie Bílé zajímavý odstín. Nové skladby fakt neztrácejí šmrnc.
A jestli tak trochu lezly na nervy její sice příjemné, ale na...
80 %
AFI - Silver Bleeds the Black Sun
AFI. Tentokrát se lídr kapely se svými kumpány ponořil do gotické estetiky. Jedná se o poměrně sebevědomý krok, který může některé...
80 %
Harlej - Best of 30 let 1 (LP)
Tonda Rauer se už na těchto nahrávkách dost podobal tomu, co produkoval později. Melodické postupy a charaktery skladeb, které nesly texty...
90 %
Björk - Cornucopia Live
Björk, sedmičlennou skupinou flétnistů, hráčem na všemožné nástroje Manu Delagem a místy výraznou harfou. V Lisabonu, kde vznikl tento...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.