80 %
Mastodon - Marrow Deep
Mastodon si už vybudovali pověst heavymetalové veličiny. Málokdy ale kapela z Atlanty, svébytně kroužící mezi progresivním rockem,...
70 %
Bloc Party - Anatomy of a Brief Romance
Bloc Party zněli, jako kdyby někdo vzal indie rock a smazal všechny jeho hranice. Energická a trochu nervózní hudba k anglické formaci...
60 %
Tove Lo - Estrus
Tove Lo s albem, jehož vznik provázela značná rozpolcenost. Po tanečním EP "HEAT" s SG Lewisem chtěla znovu začít psát, jenže jí to...
90 %
Bonobo - Distance In Static
Simon Green alias Bonobo na nové desce nebalí svou minulost do žádných nostalgických balíčků. Místo toho si z ní vzal jednotlivé...
90 %
Zrní - LOVE YOU LOVE YOU
Zrní je trochu jako "Cesta" Cormaca McCarthyho. Je v ní naděje, že nikdy není pozdě začít odznova. Nezastírá, že žijeme v komplikované...
70 %
Charli XCX - Music, Fashion, Film
Taylor Swift a její (na našem serveru chladně přijatá) jedenáctá řadovka "The Tortured Poets Department"? Na vrcholu žebříčku nejlépe...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.