90 %
Floex - Phonopolis Soundtrack
V hrubých obrysech ale vše končí až pohádkově, což je další specifický um tvůrčího teamu Amanita Design. Tomáš Dvořák dokáže...
70 %
Tricky - Different When It’s Silent
Tricky jednou z nejvýraznějších osobností britské alternativní hudby. Umělec, který pomohl definovat podobu trip hopu, se však už dávno...
80 %
Beth Orton - The Ground Above
Beth Orton nemá v České republice tak širokou fanouškovskou základnu jako ve světě, nedělá to z ní ani v nejmenším malou interpretku. Od...
80 %
Muse - The Wow! Signal
Muse a bezpochyby výrazné počiny rockové hudby počátku jedenadvacátého století. Trio kolem kreativního kytaristy Matta Bellamyho dokázalo...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.