70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Akana
Yack1Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.