Yes - Heaven & Earth

27.09.2020 - 13:16  |  Meca76

Heaven & Earth určite nepatrí k najlepším albumom Yes, ale znova hovoríme o jednej z najväčších progresívnych rockových kapiel, aké kedy existovali, takže latka je položená dosť vysoko. Vypočujte si to však za vlastných podmienok a je to skutočne lepšia (alebo aspoň príjemnejšia) ako väčšina platní, ktoré sme počuli v roku 2014.

30.11.2016 - 22:56  |  mrkvivit

No jo, vždycky se to nepovede. Ani když jste průkopníci prog/art rocku. Myslím, že z poslední dvojdekády Yes je Heaven & Earth nejslabší položkou (byť jde o vcelku povedené album, mimochodem komerčně nejúspěšnější od Talk z roku 1994).

Kapela zůstává hodně dlužná pověsti virtuozních muzikantů a nadprůměrných skladatelů a skoro to vypadá, jako by prostě chtěli jen natočit další desku. Kompozice samotné jsou líbivé a dobře zapamatovatelné. Typově se blíží k písničkám, které produkuje/produkovala Asia, která vždycky fungovala, jako jakási popová filiálka Yes. Někdy se můžou vybavit třeba E.L.O. Tahle poloha Yes se mi ale příliš nezamlouvá - kapela tady působí skoro jako vlastní revival.

Na albu dostal hodně prostoru nový zpěvák Jon Davison (podobně jako u jeho předchůdce Benoita Davida je jeho vokál více než okatou kopií hlasu Jona Andersona) i jako skladatel, což je možná jedním ze zásadních důvodů, proč zní deska "jinak". Naopak třeba kytarista Steve Howe, jehož zvuk a rukopis je snad jedinou konstantou pojící nové Yes s histori, se autorsky podílel jen na dvou skladbách. Stejně tolikrát se zapojil do komponování jediný zakládající člen v současné sestavě, loni zesnulý basista Chris Squire.

Uvidíme, kam a jestli vůbec se bude odvíjet další osud druhdy originální a stylotvorné kapely.

29.12.2015 - 15:53  |  Yack1

Asi nemůžeme chtít po muzikantech, kteří spolu hrají(někteří) téměř 50 let, aby vymysleli něco nového a začli hrát jinak. Ale aspoň bych čekal, že nebudou znít tak stejně jako před třiceti či čtyřiceti lety. Pro Andersonovo onemocnění na albu zpěv obstarává jak Benoit David jako hlavní zpěvák, tak i Chris Squire. Hudebníci si dávají pozor, aby hráli líbivý"art-rock" Stále je tu znát umění muzikantů a ani se nedopouštějí přílišného předvádění se v ekvilibristických sólech. Nedokážu vypíchnout nejlepší skladbu, asi jsem album slyšel ještě málokrát a jednotlivé tracky se mi začnou od sebe oddělovat až později. Možná lehký nadprůměr, ale to asi ukáže až čas.

Po přečtení komentáře "mrkvivita" jsem znovu hledal informace o albu. Omlouvám se, že jsem všechny mystifikoval. Na tomto albu byl zpěvákem opravdu Jon Davison a ne Benoit David. Nevím, kde jsem si mylné informace přečetl.