Youssou N'Dour - Joko: From Village to Town

Youssou N´Dour vydává svojí muziku ve dvou liniích: Nahrávky určené pro domácí senegalské resp. africké publikum představují neumravňovanou, syrovou podobu jeho tvorby vycházející ze stylu zvaného mbalax a ve zbytku světa jsou jen těžko dostupné. Pro euroamerické posluchače neuvyklé divokým rytmickým propletencům mbalaxu ale natáčí alba, vycházející jim vstříc skrze výrazný popový filtr.

Joko je typickým zástupcem právě téhle části Youssouovy diskografie. Ve většině písní se ty popové tendence projevují jen náznakově, v detailech aranžmá (nevtíravé klávesy, bicí), jinak jim vévodí typický africký kytarový styl, všudypřítomné bublání talking drumu a samozřejmě ohromný hlas hlavního protagonisty. To je poloha, která N´Dourovi sluší nejvíc. Pak jsou tu ovšem skladby, kde je neafrický posluchač pomocí programovaných bicích a anglicky zpívaných popových melodií šetřen už zbytečně moc: My Hope Is In You, Don´t Walk Away s hostujícím Stingem, How Come s Wyclefem Jeanem (spolupráce se starým kumpánem Peterem Gabrielem This Dream ale dopadla výborně). Snaha o modernost a globální srozumitelnost se tu zvrtla v popovou plytkost a zaměnitelnost.

Ono to není tak zlé, jsou to docela kvalitní písničky do rádia (7 Seconds byla zrovna taková a je to skvělá píseň) a jejich chvályhodným záměrem je zaujmout potenciální zájemce o africkou hudbu a "přivést je na stopu". Mě už ale moc nebaví a mnohem víc si užiju ty "afričtější" věci, kde se opravdu něco děje a sálá z nich energie. Jsem rád, že na deskách z následující dekády už N´Dour od těchhle "vychovatelských" ambicí skoro upustil a provádí hudební výzkumy podle vlastní osy.