80 %
Twenty One Pilots - Clancy
Twenty One Pilots, nemusíte znát příběh protagonisty úplně do hloubky. Tyler a Josh (a Paul Meany, producent a frontman Mutemath) si vymysleli...
70 %
Slash - Orgy of the Damned
Saula Hudsona alias Slashe bych s klidným svědomím asi nezařadil mezi kytarové inovátory. Nedisponuje tak specifickou barvou tónu jako třeba...
70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
70 %
Kerry King - From Hell I Rise
Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry...
80 %
Cage the Elephant - Neon Pill
Cage The Elephant jednou z nejhranějších kapel na internetovém rádiu Indie Pop Rocks!? Na přelomu let 2010 a 2011 se v žánrové komunitě...
20.01.2018 - 4:53 | poutnik
Od Platinum se Oldfield rozjel neuvěřitelným způsobem a chrlí jedno vynikající album za druhým. Typické kompozice z A stran jsou hutnější, plné nápadů i když možná přímočařejší než tomu bylo u těch sedmdesátkových. Písničkové B strany jsou plné hitů, sahajících od popu až rocku. Nejinak tady. Skvělá Crisis, kterou rozhodně písničková druhá strana nezahanbí. Načne ji totiž Oldfieldův životní hit Moonlight Shadow, možná jedna z vůbec nejlepších popových písniček, následovaná In High Places, kde bych ovšem raději slyšel jiný hlas než Andersonův, až po výbornou Shadow on the Wall v extatickém podání Rogera Chapmana. Crisis rozhodně patří v Oldfieldově tvorbě mezi pět nejlepších alb.
16.03.2017 - 16:24 | Yack1
Dle mého vkusu třetí nejlepší album M.Oldfielda. Stejně jako na jiných albech z 80tých let je první straně LP Oldfieldova rozsáhlá 20min kompozice, kde si jako obvykle téměř vše nahrává sám. Vyjímkou jsou bicí Simona Phillipse, baskytara Phila Spaldinga a některé kytarové party Ricka Fenna a Anta (Anthony Glynne). Tato skladba "Crisis" je prý odpovědí na jeho osobní problémy z té doby. Ty stály za velkým počtem dobrých skladeb mnoha hudebníků. Nejhorší je , když chce muzikant komponovat a nutí se do toho. Pak může nastat, stejně jako u pozdějšího Oldfielda, nekonečné vykrádání sama sebe. Tím myslím 1001 různých variací na Tubullar Bells. Zpět k albu. Crisis je rozhodně výborné rockové album, po první artrockové straně s jednou skladbou přichází druhá strana, složená z více skladeb. Čistě popových (Moonlight Shadow, s hostující Maggie Reilly), nebo artrockových (In High Places s Jonem Andersonem z Yes). U mně asi nejslabší právě Moonlight Shadow, i když stále nadprůměr. Nejoblíbenější druhá zmiňovaná, "In High Places"