Beach Fossils - Beach Fossils

Jsou kapely, které vydají výbornou desku a zapadnou. Možná je to i případ Beach Fossils. Ale přece i ty nejošklivější holky bývají ty nejhezčí.

Beach Fossils je parta výrostků z New Yorku, kteří by určitě více stáli o život v Británii. Jejich osobitý rukopis totiž vychází z tradic manchesterské a londýnské scény. Že je jejich muzika kytarová, je jasné: bicí je moc netrápí – bubeníky mění takřka s každým koncertem a tomu vystačí jen kotel a virbl. Na účinnosti jim to ovšem neubírá.

Jejich dlouhohrající eponymní debut je sevřenou kolekcí promyšleně vystavených hitovek, které se však do rádia nikdy nedostanou. Jejich charakter tkví v zasněném vokálu a především v pletencích jemných kytarových linek – na albu neuslyšíte prakticky žádný plný akord, jen tóny. Basa bublá v pozadí jen jako sparing partner, ale je přesně tam, kde má být. Bicí zní jako by Stephen Morris vyhodil činely a hrál uvnitř plastové lahve. Pokud stojíte o srovnání: Joy Division si recitují básničky ve sklepě svých rodičů a Yo la tengo je zaznamenávají na archy zažloutlého papíru. Snad poprvé se mi stalo, že jsem u desky nevnímal texty. Když jsem si je později přečetl, překvapilo mě, jak citlivé jsou. Ale že jim nebudu při poslechu věnovat pozornost, by mě nenapadlo ani v nejmenším.

Jen se bojím, že se k téhle desce nebudu vracet tak často, jak bych si přál. Jasně, Daydream a Youth si budu pouštět často, ale pořád mám strach, že na ně zapomenu. Pěvně doufám, že ne. Nezaslouží si to. Rozhodně patří mezi největší naděje budoucích let.

Dejte jim šanci a odvděčí se vám šálkem Earl Greye s kapkou medu. A pokud čaj nepijete, je to chyba. I "čajíček" je totiž důležitý. Nejenom pro tělo, že jo.

Převzato z musiczone.cz