The Prodigy - Always Outnumbered, Never Outgunned
Tracklist
- 01. Spitfire (5:08)
- 02. Girls (4:07)
- 03. Memphis Bells (4:29)
- 04. Get Up Get Off (4:20)
- 05. Hotride (4:36)
- 06. Wake Up Call (4:56)
- 07. Action Radar (5:33)
- 08. Medusa's Path (6:09)
- 09. Phoenix (4:39)
- 10. You'll Be Under My Wheels (3:57)
- 11. The Way It Is (5:46)
- 12. Shoot Down (4:31)
Průměr hodnocení
62.86 %
Poslední hodnocení
60 %
50 %
80 %
50 %
70 %
40 %
80 %
60 %
70 %
90 %
Po sedmi letech marného vyhlížení nového alba čekali fanoušci asi větší ohňostroj, proto se vesměs zklamaným reakcím není co divit. Myslím si ale, že část viny nesou právě ta vyšponovaná očekávání, deska samotná zase tak otravná není.
Nepřítomnost explozivních šoumenů Keitha Flinta a Maxima je citelné mínus, ačkoliv se jejich místo pokouší zaujmout početná skvadra rapujících a zpívajících hostů. Pro kapelu nezvyklé je nadužívání ženských vokálů, z nichž nejrázněji na sebe upozorňuje Juliette Lewis v rockově rozjeté Hot Ride. Osiřelý Liam Howlett se ale snaží a nápadů mu pořád zbylo dost. První polovina alba je dostatečně energeticky výživná i rozmanitá, v té druhé už ale ten typický gumový buchar začíná být trochu dýchavičný a třeba The Way It Is už prakticky nic zajímavého nenabízí. Nezachrání to ani bratři Gallagherové v závěrečné Shoot Down. Ve skladbě Phoenix aspoň pobaví citace písně Love Buzz od Shocking Blue, se kterou si na svém debutu pohrála i<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=17"> Nirvana</a>. U mnoha tracků je znát snaha vymanit se ze zaběhaných šablon, ale právě tam zní noví<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=163"> Prodigy</a> asi nejméně přesvědčivě. Když se ale oprostím od srovnávání s předchozími majstrštyky, dá se tahle deska užívat bez bolení hlavy i opakovaně.
řadové album
2004
70 %
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
10.06.2021 - 15:09 | Acid3P
Bolo to zvláštne obdobie. Po globálnom úspechu The Fat of The Land prišiel kontroverzne prijatý singel Baby´s Got The Temper, ktorý len vyeskaloval problémy v kapele. Výsledkom toho bol tento album bez Flinta a Maxima. Výsledok však vôbec nie je zlý a snaha o posun ku hip-hopovému zvuku je osviežujúci. Stále je počuť, že ide o The Prodigy a aj, že poskladať zapamätateľný song vedia ako málokto na elektronickej scéne.
Rok po vydaní tohto albumu sa navyše v plnej sile objavili na trenčianskej Pohode. A bol z toho asi najlegendárnejší koncert, aký sa kedy na Slovensku odohral. Búrka, blesky a energia v dave akú som nikdy pred tým a ani nikdy potom už nezažil. Na toto vystúpenie spomína toľko ľudí, až vyzerá, že sa ich tam vtedy stretlo 100 tisíc :-)