80 %
Kuedo - Infinite Window
Kuedo je nezaměnitelným pojmem na poli práce s abstraktním zvukovým designem. Studiovky "Severant" a "Slow Knife" poodkryly, v jakém hudebním...
70 %
George Ezra - Gold Rush Kid
George Ezry překvapí, je, jak jsou ty písničky krátké. Dobře známá pravda o tom, že song do rádia by neměl přesáhnout tři minuty a...
80 %
Jack White - Entering Heaven Alive
Jack White je znám svou pracovitostí, všestranným hudebním rozhledem a spoustou aktivit od sólové tvorby a účinkování v několika...
50 %
Blood Red Shoes - Ghosts On Tape
Blood Red Shoes nikdy nepatřili mezi kdovíjak převratné kapely. Skoro by se dalo říci, že snad ani nikdy neměli pořádné ambice. Stejně...
60 %
Bloc Party - Alpha Games
"Hymns" z roku 2016. Ta byla první, na které se po odchodu Matta Tonga a Gordona Moakese vyskytovali noví členové - Justin Harris na basu a...
24.05.2022 - 10:59 | Acid3P
Páni, tak toto je jazda! Underworld zo seba vyžmýkali posledné zvyšky energie a nápadov a je z toho opäť neuveriteľný elektronický zážitok. Po prvých štyroch skladbách, kde hit strieda hit a do hlavy zavŕtajúci sa popevok si poviete, že toto bude klubový album desaťročia, potom však príde obligátne spomalenie a chill outové intermezzo aby vám ku koncu odpálili dekel dve posledné skladby, po ktorých s vyplazeným jazykom skonštatujete: Underworld to opäť dokázali! (btw. aby toho nebolo málo, tak v roku 1999 vyšli aj ďalšie fantastické britské elektronické albumy od Leftfield, Groove Armada, Chemical Brothers a ku tomu ešte spoza mláky Mobyho neprekonateľný Play)
03.12.2014 - 17:13 | blueskin
Lidé, kterým se toto líbí
první album, které od daného umělce slyšíte, mívá tendenci vyčnívat pro vás navždy z jeho diskografie, byť by obsahovala sebevíc hodnotnějších kousků. mám pocit, že jsem to s beaucoup fish trefil celkem dobře. v pořadí pátá deska underworld (třetí s darrenem emersonem) vyšla tři roky po trainspottingu a tedy i obrovském úspěchu skladby born slippy nuxx. ten tlak na naplnění očekávání, které do kapely kdekdo vkládal, musel být obrovský, underworld se s ním ale dokázali se ctí vyrovnat a boyleovský impulz přetavili v jednu z nejlepších nahrávek své kariéry. ať už si albem pouštíte v kuse, nebo si z něj vybíráte jen pár konkrétních skladeb, působí věci z beaucoup fish jako dokonalý odraz doby, v níž vznikaly. doby, která pomalu přestávala přát velkým kapelám všech možných žánrů a která postupně směřovala k velkému internetovému třesku na přelomu milénia, po kterém už v hudebním světě nezůstal kámen na kameni. stačí si jen za sebou pustit taneční energií kypící tracky jako shrudder/king of snake či moaner a pomalejší, melancholické kousky typu winjer či something like a mama. právě tyhle kontrasty mám na underworld asi nejraději a proto mi tak nesedí jejich pozdější tvorba, která jako by zploštila roviny, na kterých kapela tradičně operovala.