Eyehategod - Eyehategod

Od poslední desky Confederacy of Ruined Lives uběhla více než dekáda. I kdybyste měli měnit celou kapelu, tak je to moc. Eyehategod měnili dva členy a samotného nahrávání se to skoro nedotklo. Bubeník Joey LaCaze odešel do veselejšího světa, než je svět Eyehategod, ale jím nahrané skladby zůstaly. A basáci jsou pro Eyehategod spotřebním zbožím. Teď, po nekonečném čekání, přichází eponymní nahrávka.

Agitation! Propaganda! Kdože to bude headlinovat Obscene Extreme Festival? Hymn to the Immortal Mosh Pit. Produkčně žádné d.i.y., ani přebytečný bordel. Každá vazba na své místo. Zvuk 21. století pro kapelu, která by donutila headbangovat i patník, vyvrcholení přichází při Parish Motel Sickness. Škoda, že ještě nejsou na portálech texty, ale to vás nezastaví řvát refrén s repráky. Další vrchol přichází až podstatně později a Eyehategod se s námi mezitím trochu moc mazlí, mažou prvotřídní, ale neslaný sludge kolem pusy a hardrocková Worthless Rescue má k sedmdesátkám tak blízko, jako její tichá basová melodie k pettingu.

Zato nabitá Flags and Cities Bound je sedmiminutový kopanec do břicha, kope Mike IX Williams a s rozběhem. Ostatní? Jakbysmet. Evokativní recitace, odsekávané výkřiky za doprovodu těch nejtěžších doomových riffů, co nastřádali. Nejpřekvapivější moment nakonec – grindcoreový riff Age of Bootcamp. Bruce Willis byl celou dobu mrtvej! Ale ten pocit, co jste měli, vám to nevrátí. Eyehategod se posunuli, jen to prostě není slyšet. Většina desky je obrácená k minulosti a minulost je dávno. Čtrnáct let dávno. A potom bum pecka náser konec. Stačí dokázat, že to stále zvládnete? A co když máte na víc? A co když to nevíte?

Recenze vyšla v časopise Full Moon #38.