Volně, bez jakéhokoliv svazujícího řádu a chronologické posloupnosti, se na ní totiž prolínají nahrávky ze všech tří šňůr. Na obou discích tak naleznete něco z pražské Archy, kterou se v roce 2013 rozezněla "Moruša: Biela", z bratislavské Staré tržnice, kterou o dva roky později opanovala její černá sestřička, a také z divadelního sálu pražského Studia DVA, jenž hostil v roce 2016 turné "Takmer sólo".
Kirschner se tímto rozmanitým materiálem zahrnujícím víc než dvě hodiny hudby ohlíží za etapou, která hranice její tvorby rozšířila způsobem, jaký si nejspíš ani sama nedovedla představit. "Živá" je nejlepším svědectvím o tom, jak mnohovrstevnatá je mozaika vzniklá propletením světů rozené písničkářky Jany Kirschner a hudebního badatele a vizionáře Eddieho Stevense. Prostor tu dostává monumentálnost, intimita i divadelní teatrálnost, to vše s patřičnou dávkou kreativity.
Vítaným rozšířením vnímání tohoto barevného a nepředvídatelného audio celku je série videí, ke které se dostanete, když využijete v bookletu přiložený odkaz. S obrazem na povrch vyplouvají hudební drobnůstky, které celkovou náladu kompozicí ovlivňují víc, než by se mohlo při letmém poslechu zdát - jako třeba hvízdání v "Duch mesta" nebo luskání prstů a pleskání do tváří v "Občas". Jeden by nečekal, jak můžou představivosti pomoci abstraktní projekce ze Staré tržnice nebo pokojíkové uspořádání Studia DVA, kde měla zpěvačka stůl plný užitečných... číst dále
Volně, bez jakéhokoliv svazujícího řádu a chronologické posloupnosti, se na ní totiž prolínají nahrávky ze všech tří šňůr. Na obou discích tak naleznete něco z pražské Archy, kterou se v roce 2013 rozezněla "Moruša: Biela", z bratislavské Staré tržnice, kterou o dva roky později opanovala její černá sestřička, a také z divadelního sálu pražského Studia DVA, jenž hostil v roce 2016 turné "Takmer sólo".
Kirschner se tímto rozmanitým materiálem zahrnujícím víc než dvě hodiny hudby ohlíží za etapou, která hranice její tvorby rozšířila způsobem, jaký si nejspíš ani sama nedovedla představit. "Živá" je nejlepším svědectvím o tom, jak mnohovrstevnatá je mozaika vzniklá propletením světů rozené písničkářky Jany Kirschner a hudebního badatele a vizionáře Eddieho Stevense. Prostor tu dostává monumentálnost, intimita i divadelní teatrálnost, to vše s patřičnou dávkou kreativity.
Vítaným rozšířením vnímání tohoto barevného a nepředvídatelného audio celku je série videí, ke které se dostanete, když využijete v bookletu přiložený odkaz. S obrazem na povrch vyplouvají hudební drobnůstky, které celkovou náladu kompozicí ovlivňují víc, než by se mohlo při letmém poslechu zdát - jako třeba hvízdání v "Duch mesta" nebo luskání prstů a pleskání do tváří v "Občas". Jeden by nečekal, jak můžou představivosti pomoci abstraktní projekce ze Staré tržnice nebo pokojíkové uspořádání Studia DVA, kde měla zpěvačka stůl plný užitečných předmětů a na něm třeba akvárium, jehož bublání je slyšet v úvodu skladby "Krajina rovina".
Literární bonus
"Živá" obsahuje kromě spousty muziky také mnoho kvalitního materiálu v bookletu. Ten má hned 48 stran a Kirschner v něm v autorských zápiscích vzpomíná na všechna tři turné, z nichž výsledná nahrávka vzešla. Pustí vás do zákulisí tvůrčího procesu i organizování koncertů, a to až k detailům odhalujícím, že navzdory vyprodaným sálům bylo její turné k "Moruši: Čierne" z hlediska zisku o 25 tisíc v minusu. Nebo že těžší než všechny logistické a finanční překážky bylo odstavit její tehdy devítiměsíční dcerku Yolu od mléka. Prostor dostává stejně podstatnou měrou i její partner a hudební kumpán Eddie Stevens, který v angličtině prozradí něco o každé ze zařazených skladeb. Chybět nemohou ani úryvky článků z médií či ohlasy lidí z Janina týmu, včetně její managerky a psychické opory Lindy Vallové.
Bez ohledu na všechny komplimenty, které období "Moruší" doprovázejí, se však při poslechu "Živé" těžko zbavit pocitu, že slovanský hlas Jany Kirschner stejně nejvíc vynikne ve folkové poloze. Jana je úchvatnou vypravěčkou, jak potvrzuje "Pokoj v duši" nebo "Miluješ nemiluješ", a když se její uhrančivý vokál rozléhá prostorem za doprovodu kytary, i sebevíc provařená hitovka "Modrá" vám znovu přivodí husí kůži.
Působivé jsou i obě zařazené verze balady "Máj krásný máj", připomínající pozoruhodné tvůrčí období kolem desky "Krajina rovina". O porovnání si obě varianty přímo říkají - zatímco ta z Bratislavy pracuje po celou dobu s čarovnou, až spirituálně rozvíjenou atmosférou, ta z turné "Takmer sólo" v Praze skrývá hlučné rockové finále.
O tom, že Jana Kirschner je výjimečnou umělkyní, netřeba podávat další důkazy. Je jedno, jestli na ní víc obdivujete její charakteristický písničkářský výraz, nebo chuť experimentovat a rozšiřovat si obzory. "Živá" naznačuje, že ať se na chystané další desce vydá jakýmkoliv směrem, určitě nezabloudí.
70.00%
Komentáře