Blitz Union jsou známější spíš za hranicemi, já na ně narazila úplnou náhodou díky algoritmům na sociálních sítích - aspoň na něco jsou dobré. Vyskočila na mě upoutávka na jejich prosincový koncert v Paláci Akropolis, když jsem předtím bedlivě koukala na "Zrádce". A chytlo mě to na první dobrou a posadilo na zadek. Dlouho se mi nestalo, aby mě něco tak rychle a snadno čaplo do svých pařátů a začala jsem jim propadat víc a víc.
Evoluci nezastavíš, ani tu hudební - druhé album "Evolution" je vyladěné do posledního taktu. Čtveřice, vlastně od konce roku už pětice - nenechejte se zmást cover artem, vznikl dříve, než si stihli s novým kytaristou plácnout - do toho pěkně šlape. Směr měli muzikanti dobře nastavený už od začátku.
Pánové si libují v jedenáctce - tolik skladeb nabídla jak debutová nahrávka "Absolution", tak i aktuální kolekce. Mezi deskami leží pětiletý odstup, který je slyšet: víc se vyhraňují a tvoří si vlastní styl (kombinace industriálu, syrovosti, elektroniky, rocku, metalu, stadionových refrénů a místy i popu). Tenhle mix ve světě nijak nepřekvapí, u nás ale pořád působí jako rarita - v tom dobrém slova smyslu.
Baví mě jejich image, příběh, propracovaná scéna, kostýmy i výrazy. Nic nepůsobí nahodile, všechno má pointu a pevné místo. Totéž platí i o skladbách na desce: jsou pestré, ale ne roztříštěné, drží pohromadě a vytvářejí kompatibilitu... unii.
V textech odrážejí výzvy, se kterými se všichni... číst dále
Blitz Union jsou známější spíš za hranicemi, já na ně narazila úplnou náhodou díky algoritmům na sociálních sítích - aspoň na něco jsou dobré. Vyskočila na mě upoutávka na jejich prosincový koncert v Paláci Akropolis, když jsem předtím bedlivě koukala na "Zrádce". A chytlo mě to na první dobrou a posadilo na zadek. Dlouho se mi nestalo, aby mě něco tak rychle a snadno čaplo do svých pařátů a začala jsem jim propadat víc a víc.
Evoluci nezastavíš, ani tu hudební - druhé album "Evolution" je vyladěné do posledního taktu. Čtveřice, vlastně od konce roku už pětice - nenechejte se zmást cover artem, vznikl dříve, než si stihli s novým kytaristou plácnout - do toho pěkně šlape. Směr měli muzikanti dobře nastavený už od začátku.
Pánové si libují v jedenáctce - tolik skladeb nabídla jak debutová nahrávka "Absolution", tak i aktuální kolekce. Mezi deskami leží pětiletý odstup, který je slyšet: víc se vyhraňují a tvoří si vlastní styl (kombinace industriálu, syrovosti, elektroniky, rocku, metalu, stadionových refrénů a místy i popu). Tenhle mix ve světě nijak nepřekvapí, u nás ale pořád působí jako rarita - v tom dobrém slova smyslu.
Baví mě jejich image, příběh, propracovaná scéna, kostýmy i výrazy. Nic nepůsobí nahodile, všechno má pointu a pevné místo. Totéž platí i o skladbách na desce: jsou pestré, ale ne roztříštěné, drží pohromadě a vytvářejí kompatibilitu... unii.
V textech odrážejí výzvy, se kterými se všichni musíme vyrovnávat, nebo nad nimi aspoň uvažovat - aktuální problémy, které hýbou společností. Nedávají striktní návod, nemoralizují, spíš ukazují věci ze svého úhlu pohledu a naznačují, jak jim třeba čelit.
První singl se jmenuje stejně jako deska - "Evolution" - a staví člověka proti umělé inteligenci. Jako každá země má i Blitz Union svoji měnu - "Blitzcoin". Tenhle singl se točí kolem kryptoměn a podvodníků. Oba znějí stadionově. Rozjuchaná taneční "Freak Anthem" stírá mantinely i strachy - jde o uvědomění, kdo jsem, a odvahu vystoupit klidně z řady. Klipem provokují.
"Your Body" se nese v podobném duchu a motivuje k lásce ke svému tělu. "Say No to Nature" ukazuje, jak se vzdalujeme přírodě skrz všechen ten pokrok (a klip dali do rukou AI). "Mr. Guilty" - singl, který mě k nim přivedl - snoubí tvrdost s retro klávesami, zní jako z minulosti i budoucnosti zároveň. Tematizuje vnitřní boj s vlastními stíny, pocitem viny a tlakem společnosti. A asi každý se s tím aspoň někdy ztotožní.
"FOTC" se pracovně jmenoval "Pornosong" - refrén tvoří složenina porno zkratek. Je to myšlenkový úlet a sranda nad první sexuální zkušeností, která se obvykle nenese ve stejném duchu jako ta z obrazovek. Hudebně by to mohlo sednout i milovníkům Pet Shop Boys a spol., i když formace to samozřejmě táhne jinam. Kombinuje elektro-disco a dream pop, podobně jako u "Legacy". Pořád mám v hlavě akustickou verzi z pražského koncertu - nejde se jí zbavit a mám nutkání si ji broukat. Tahle popová verze zní zasněně a vystřelí mě vždycky na oběžnou dráhu. Nechybí ani pokračování "S.V.P.D.A. II", pod jehož zkratkou se skrývá motto projektu, které slouží jako jeho hnací motor.
Deska krásně odsýpá, škoda jen, že trvá pouze lehce přes půl hodiny. Co song, to originální nápad, melodie a inspirace - neopakují se. Jdou do toho s obrovskou energií, razancí i promyšleností a vidím v nich velký potenciál. A vůbec nevadí, že polovinu skladeb jsme díky singlové době znali ještě před vydáním nahrávky.]]>
Komentáře