Blood Red Shoes - In Time to Voices

Kariéra Blood Red Shoes (zpěvačka a kytaristka Laura-Mary Carter + zpěvák a bubeník Steven Ansell) byla asi taková: leaknutý debut – sláva – hezká druhá deska – pokus dospět. Pokus dospět se jmenuje In Time to Voices a vyšel nedávno. A kapela dospěla, pokus se povedl. Víceméně na jedničku. Časy zběsilých podupávaček ve stylu ADHD a I Wish I Was Someone Better jsou zapomenuty. Lépe řečeno, jsou obaleny hutností a přemýšlením. Tam, kde se v minulosti nacházela dřeň a odpovědi, jsou teď otázky a zadumání. Kytary se zklidnily, a když už na ně dojde, jsou zašpiněné smradem Sonic Youth a efekty. Bicí zhutněly a kromě kulometu teď připomínají i dunivý val. Jestliže v minulosti nebyl čas na experimenty a jelo se po formuli bicí-refrén-smrtící závěr, teď se daleko častěji sází na rozvahu. Laura-Mary dospěla i jako vokalistka a už není jen jednou půlkou agresivního duetu – teď její vokál úspěšně atakuje erotičnost Allison Moshart. Taky si daleko víc užírá prostor sama pro sebe, což potvrdí hned úvodní In Time to Voices. Sametové pohlazení, až je člověk skoro smutný, že se o slovo hlásí i Ansell.

Cold je hitovka. Tečka. Blood Red Shoes kromě třeskuté schopnosti roztančit beznohé těžili především z toho, že byli schopní nacpat do sebevíc garážové garážovky popový refrén, který by jim záviděla leckterá rádiovka. Ingredience zůstávají, jen to všechno zní jinak, dospěleji. Každý zvuk má své místo. Nic už není tak nahodilé a naivní jako dřív. Květnaté – klišé se samo nabízí. Cold je skladba, která se nikdy nedostane do Síně slávy, jasně že ne. Ale stačí to na slušnou letní desku pro začínající punk rockery? Jo! Má to drive, ale i přesto z toho trčí, že Blood Red Shoes rostou společně s fanoušky. Nikdo nemůže být uražen. A kdyby jo, pořád je tu dost místa na spontánnost. Je Me Perds. Pořád dokola.