Zdá se, že veteráni tvrdé elektroniky na stará kolena dostali tvůrčí přetlak. Na sklonku loňského roku Front Line Assembly vyrukovali s počinem "AirMech". Nejednalo se o album v pravém slova smyslu, ale o soundtrack ke stejnojmenné online hře. Utekl zhruba půlrok a Bill Leeb a spol. jsou zase zpátky, tentokrát s plnohodnotnou deskou. Nabízí se otázka, zda existuje v muzice něco, co tihle vyžilí elektronici dosud nevyslovili.
Na "Echogenetic" kapela tak trochu cestuje v čase. Vrací se k dávným nahrávkám, jako jsou "Caustic Grip" nebo "Tactical Neural Implant". Ovšem představuje je v současném, moderním pojetí. Front Line Assembly již vyzkoušeli v hudbě ledacos, kytary nevyjímaje. Tentokrát je však nechali zavřené ve skříních nahrávacího studia a vše postavili čistě na elektronice. I když lze electronic body music brát jako dávno zakonzervovanou záležitost, muzikanti tady předvádějí, jak ji lze kombinovat s aktuálními trendy. Dokonce takovými, které jsou od elektro-industrialu na míle vzdálené.
Desku otevírá instrumentální "Resonance" a lze ji chápat jako skoro tříminutové intro do celkem jedenáctiskladbové kolekce. Pomalá, neveselá věc dává tušit, co bude následovat. "Resonance" plynule přechází v "Leveled", kde se již ke slovu dostává Bill Leeb coby zpěvák. Svým typickým způsobem do rozsypané rytmiky a návalů syntetické mlhy šeptá své postkatastrofické vize.
Za jeden z nosných bodů alba lze označit "Killing Grounds". Svižnou, možná až překvapivě... číst dále
Zdá se, že veteráni tvrdé elektroniky na stará kolena dostali tvůrčí přetlak. Na sklonku loňského roku Front Line Assembly vyrukovali s počinem "AirMech". Nejednalo se o album v pravém slova smyslu, ale o soundtrack ke stejnojmenné online hře. Utekl zhruba půlrok a Bill Leeb a spol. jsou zase zpátky, tentokrát s plnohodnotnou deskou. Nabízí se otázka, zda existuje v muzice něco, co tihle vyžilí elektronici dosud nevyslovili.
Na "Echogenetic" kapela tak trochu cestuje v čase. Vrací se k dávným nahrávkám, jako jsou "Caustic Grip" nebo "Tactical Neural Implant". Ovšem představuje je v současném, moderním pojetí. Front Line Assembly již vyzkoušeli v hudbě ledacos, kytary nevyjímaje. Tentokrát je však nechali zavřené ve skříních nahrávacího studia a vše postavili čistě na elektronice. I když lze electronic body music brát jako dávno zakonzervovanou záležitost, muzikanti tady předvádějí, jak ji lze kombinovat s aktuálními trendy. Dokonce takovými, které jsou od elektro-industrialu na míle vzdálené.
Desku otevírá instrumentální "Resonance" a lze ji chápat jako skoro tříminutové intro do celkem jedenáctiskladbové kolekce. Pomalá, neveselá věc dává tušit, co bude následovat. "Resonance" plynule přechází v "Leveled", kde se již ke slovu dostává Bill Leeb coby zpěvák. Svým typickým způsobem do rozsypané rytmiky a návalů syntetické mlhy šeptá své postkatastrofické vize.
Za jeden z nosných bodů alba lze označit "Killing Grounds". Svižnou, možná až překvapivě taneční věc s hymnickým motivem. Ostatně nosné, pompézní motivy prochází napříč celou deskou. V pořadí čtvrtá "Blood" toho budiž jasným důkazem. A to přesto, že deska obsahuje fragmenty stylu, který by tady čekal opravdu málokdo - dubstepu.
Temné vlny se vzdouvají, gradují, aby se za okamžik propadly kamsi do hlubin. Může se to zdát neuvěřitelné, ale tihle černooděnci, jak se zdá, stále reflektují, co se děje v jiných sférách hudební scény. A nejen to. Vše vstřebávají, zpracovávají a po svém na to reagují.
Není toho v hudbě mnoho, na co by Front Line Assembly nenašli odpověď. Ovšem nelze očekávat, že se nějakým módním vlivům slepě přizpůsobí. Stále si uchovávají nadhled a osobitost. Přijmou je však jenom jako inspiraci, kterou přetvoří k obrazu svému. Obtisknou do nich svoje chmurné vize o budoucnosti světa, která se k nám nezadržitelně blíží. "Echogenetic" je vlastně hudebním doprovodem k závěrečnému období naší civilizace.
Komentáře