How to Destroy Angels - How to Destroy Angels

Album otevírá The Space in Between a během prvních sekund jde bezpečně poznat, kdo jej má na starosti. Elektrická kytara s hrubě nastaveným zkreslením, šablonovitá basová linka a velké množství různých ruchů a šumů v pozadí dává vzpomenout na nedávné Year Zero. Jedinou věcí, která devítipalcový feeling narušuje, je zpěv Mariqueen Maandig, který by se dal označit, přimhouříme-li obě oči, za nešťastný. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale její hlasový projev sráží jinak nadprůměrný song do ukázkové průměrnosti.

Parasite z „nějakého důvodu“ silně připomíná skladbu Demon Seed z posledního alba Nine Inch Nails The Slip. Hutný elektronický podklad se zde předvádí v plné parádě a utlumené vokály tomu dávají temný nádech. Nejlepší song alba? Naopak další Fur Lined je těžce mainstreamová electro-popová nuda, která zní až podezřele stejně jako cokoli od The Ting Tings. Čtyři minuty jednoduchého beatu za doprovodu minimalistických kláves a robotického vokálu.

Ze zklamání vytrhne následující, lehce militaristická BBB, která „pro změnu“ zní, jako kdyby se někdo rozhodl smíchat Survivalism z Year Zero s trochou dark-wave elektroniky – a kupodivu mu to docela vyšlo. The Believers, zřejmě dosud nezveřejněný počin z Ghosts I-IV, je velkolepým instrumentálním trackem, čerpajícím atmosféru z obsáhlé zvukové palety s jemně šeptaným vokálem. Snad poprvé přichází pocit, že se zpěvačce povedlo splynout s okolní hudbou tak, aby ji nezabila a přitom byla zajímavá. Desku uzavírá debutový singl A Drowning, nejdelší skladba desky. Elektrická kytara, velké množství ilustračních zvuků, chytlavá basová linka... a to celé opět pohřbeno amatérským zpěvem.

Hodnotit album jako celek? Spíš menší předkrm a lehké nastínění směru, kterým se How to Destroy Angels budou ubírat. EP lze doporučit jen skalním fanouškům NIN, s dodatkem: „Však vy si tam to dobré najdete.“