Když Lana Del Rey vydala své druhé přelomové album "Born To Die" a následně jeho rozšířenou verzi "Dark Paradise", prohlásila, že se jedná o její poslední počin. Nyní máme na pultech její šestou desku "Norman Fucking Rockwell", a je tak zřejmé, že odvážné prohlášení tehdy začínající hvězdy alternativního popu se naštěstí nevyplnilo. Od té doby totiž prodala miliony kopií svých nahrávek a její tvorba byla oceněna čtyřmi nominacemi na Cenu Grammy a spoustou dalších proměněných i neproměněných nominací rozličných hudebních cen. Novinka na její dosavadní úspěchy nepochybně naváže.
Ačkoliv na přebalu alba zpěvačka ke svým posluchačům natahuje ruku, není vůbec jisté, zda ji na poslední chvíli nestáhne a oni se nevykoupou ve slaném moři. S touhle čtyřiatřicetiletou Američankou to zkrátka jednoduché není a nikdy nebylo. A ani tentokrát to nikomu neusnadňuje. Deska "Norman Fucking Rockwell" se dokonce snaží své půvaby skrývat ještě víc, než tomu bylo u všech předchozích.
Svou povrchní okázalostí, lascivně naaranžovanou producentem Jackem Antonoffem, zdárně navazuje na klasické americké autory. Ne náhodou je jedním z jejích největších dosavadních úspěchů skladba "Young And Beautiful" napsaná pro film "Velký Gatsby". Přes veškerou odvážnost tohoto tvrzení však Lana Del Rey právě velikána americké literatury Francise S. Fitzgeralda připomíná. Stejně jako on totiž svým postavám do působivých textů plných rozporuplných hrdinů... číst dále
Když Lana Del Rey vydala své druhé přelomové album "Born To Die" a následně jeho rozšířenou verzi "Dark Paradise", prohlásila, že se jedná o její poslední počin. Nyní máme na pultech její šestou desku "Norman Fucking Rockwell", a je tak zřejmé, že odvážné prohlášení tehdy začínající hvězdy alternativního popu se naštěstí nevyplnilo. Od té doby totiž prodala miliony kopií svých nahrávek a její tvorba byla oceněna čtyřmi nominacemi na Cenu Grammy a spoustou dalších proměněných i neproměněných nominací rozličných hudebních cen. Novinka na její dosavadní úspěchy nepochybně naváže.
Ačkoliv na přebalu alba zpěvačka ke svým posluchačům natahuje ruku, není vůbec jisté, zda ji na poslední chvíli nestáhne a oni se nevykoupou ve slaném moři. S touhle čtyřiatřicetiletou Američankou to zkrátka jednoduché není a nikdy nebylo. A ani tentokrát to nikomu neusnadňuje. Deska "Norman Fucking Rockwell" se dokonce snaží své půvaby skrývat ještě víc, než tomu bylo u všech předchozích.
Svou povrchní okázalostí, lascivně naaranžovanou producentem Jackem Antonoffem, zdárně navazuje na klasické americké autory. Ne náhodou je jedním z jejích největších dosavadních úspěchů skladba "Young And Beautiful" napsaná pro film "Velký Gatsby". Přes veškerou odvážnost tohoto tvrzení však Lana Del Rey právě velikána americké literatury Francise S. Fitzgeralda připomíná. Stejně jako on totiž svým postavám do působivých textů plných rozporuplných hrdinů vkládá silné, citlivé jádro skryté za vrstvou amerického pozlátka každodennosti. "Opravdu věřím, že slova jsou jednou z posledních forem magie," prohlásila ostatně Lana v jednom ze svých rozhovorů.
Hodinový materiál plný zlatavé mozaiky americké prosluněnosti rozhodně není na jeden poslech. Novinka je kolekcí balad s komorní atmosférou a krásnými barvitými aranžemi, které svůj největší půvab odkrývají pomalu a postupně.
První polovině dominuje téměř desetiminutový hořkosladký singl "Venice Bitch". Zpěvačka si zde skvěle pohrála s dramaturgií skladby a jejím hudebním vývojem dokonale kopírujícím téma hluboké tragické lásky. Elektronické aranže pak písni dodávají překvapivý prvek chaosu.
Zasněný "Love Song" je další překrásnou baladou, kterou Lana napsala. Její emotivní projev a úžasné vokální kouzlení v poměrně úzkém hlasovém rozptylu dokazuje, že svůj handicap dokázala přetvořit v přednost. I v dalších skladbách se drží v bezpečných mantinelech svého rozsahu, což by vzhledem k délce stopáže mohlo vést k určité posluchačské apatii. Zde ovšem nastupuje silný songwriting i šikovné ruce producenta. Díky tomu mají skladby mnoho vrstev a barev.
Oproti předchozímu počinu "Lust For Life", kde si Lana Del Rey vůbec poprvé vypomohla hostujícími hudebníky, se tentokrát jedná o ryze sólovou nahrávku. Prim tak hraje její vokál, klavír, pastelové melodie a melancholická atmosféra. Jednoduchý komorní ráz albu sluší, stejně jako hloubavě filozofický podtón zpěvaččiných textů. Třeba právě tyto ingredience konečně promění nominace na Grammy v sošky. Ta deska by si to zasloužila. Dobrou zprávou pro fanoušky je již nezvykle nyní ohlášené další album "White Hot Forever", které vyjde už během příštího roku. Do té doby můžeme odkrývat paletu nápadů, retro odkazů i parafrází skvělého počinu "Norman Fucking Rockwell".
Komentáře