Příští týden se v Praze odehraje čtvrtý ročník festivalu současné tuzemské elektronické hudby Elekce. Kromě řady diskuzí, workshopů a poslechových večerů je připravený také třídenní maraton koncertů a djských setů, který proběhne ve vysočanském Studiu PRÁM. Od pátečního večera do nedělního rána se představí bezmála třicet jmen, které dohromady tvoří pestrou mozaiku toho, jak vypadá zdejší elektronické scéna v roce 2016.
Jedním z těch, kdo z rámci šestatřicetihodinového víkendového maratonu ve Studiu PRÁM vystoupí, je pražská djská a producentská dvojice ABAB. Martin Weber a Alexandr Lagazzi spolu nejenom hrají, ale také aktivně ovlivňují klubové dění v metropoli. V minulosti pořádali např. klubové noci >⋀>⋀ nebo Club&Soda, momentálně mají pod taktovkou sérii Revolution 909, která se zhruba jednou měsíčně koná v klubu Chapeau Rouge.
Coby djs ABAB sází na kombinaci melodického techna a tech-houseu, vyznění každého setu je pak produktem momentální souhry obou členů dua. „Jsme megabros,“ říkají o sobě Weber s Lagazzim s odkazem na své devítileté přátelství. Kromě djingu se věnují i vlastní produkci. Z původního plánu vydat letos EP nakonec vykrystalizovalo rovnou debutové album. Jmenuje se Sleepless Nights a je plné prvotřídního klubového techna, jehož poznávacím znamením je velká pozornost věnovaná dynamice skladeb i vyznění jednotlivých zvukových stop. Za zmínku stojí i remixy, které ABAB zveřejňují na svém účtu na SoundCloudu. Do spárů se jim dostaly mj. skladby Akkord, Orson Wells nebo Emeralds.
Podcast, který ABAB připravili pro naši sérii při příležitosti svého vystoupení na festivalu Elekce, je věrným odrazem jejich djských setů. Ačkoli ho Weber s Lagazzim nahrávali v prázdném Chapeau Rouge, odráží se v něm atmosféra propocených nocí strávených v libovolném technoklubu od Sibiře po Aljašku. ABAB možná nepatří mezi technicky nejdokonalejší dje planety, jejich nadění a vášeň ale veškerá negativa hravě přebíjejí. Tohle je čirá radost ze společného hraní destilovaná do čtrnácti tanečních vypalovaček, posuďte sami!
Představte nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?
Martin: Jak říká Skepta: „People ask what music I make. Turn the volume up cuz, that's what!“
Alex: Každý z nás měl v hlavě představu o tom, jak by měl podcast znít. Ke skloubení došlo až v momentě nahrávání, takže to je čistá ukázka toho, jak fungujeme a jak na sebe navzájem hudebně reagujeme. Paradoxně se v podcastu odráží i všemožné komplikace – nejdřív nefungovala zvukovka, pak nám do klubu ke konci setu vlezl člověk, co zkoušel světla. I tak jsme si to užili, a doufáme, že si to užijou i posluchači.
Jak funguje vaše hudební spojenectví? Máte nějak rozdělené funkce, nebo jste naladěni na úplně stejnou vlnu a vidíte většinu věcí úplně shodně?
Sekáme každý svoje tracky a v podstatě jde vždycky o improvizaci v tom smyslu, že nemáme připravené žádné tracklisty. Hrajeme vždy to, co nám přijde, že se hodí k tomu, co hraje ten druhý. Proto nás asi i víc baví hrát spolu, než kdybychom hráli každý sám. Takhle totiž dopředu nevíme, jak bude celý set vypadat a celé je to mnohem zábavnější. Dalo by se to přirovnat tomu, že jedeme na stejné pláži, kde má každý svůj surf, kterým sjíždí vlastní vlnu.
Často na tomhle místě s různými lidmi řešíme současný stav tuzemské taneční scény. Jak na tom podle vás tahle scéna je?
Chybí nám tu trochu časy, kdy jsme chodili na Tvyksovu party Vibrator. On tam hrál skoro pokaždé jiný typ hudby. Šlo o party, na kterou čekala skoro stovka lidí, kteří se navzájem znali – taková malá slavnost každé dva měsíce, kam se šlo za hudbou, zatancovat si… Vlastně to byla jedna z mála příležitostí, kdy jsme se vraceli domů s mobilem plným poznámek a videí, a hledali, co se tam hrálo.
Teď nám přijde, že je spousta lidí, co se na party přijdou ukázat, že „nežijí někde v jeskyni“, myšleno mimo momentální dění. V Praze je pokaždé nějaká vlna něčeho, co se totálně vyždímá a pak se to už nelíbí skoro nikomu, a tak se najde nějaká vlna nová. Kolikrát je alternativou nesmrtelný d’n’b, anebo stálá selekce popklubů. To je podle nás asi největší škoda – nepoměr (či spíše propast) mezi klubem a popklubem. Myslíme si, že by Praha měla potenciál lákat fanoušky za hudbou ze všech sousedních zemí – včetně tolik skloňovaného Berlína. Na druhé straně ten nepoměr ale generuje všelijaké iniciativy, převážně mimo známé kluby, kterých si ceníme, a na jejichž akce často chodíme.
Ve světě je běžné, že DJové vydávají zároveň vlastní skladby. U nás to platí spíš případ od případu. Vy jste letos vydali debutové album. Co to pro vás znamená?
Především to pro nás znamená osobní úspěch v tom, že nám to naše dosavadní hraní umožnilo. Už v prvopočátcích jsme chtěli hrát vlastní hudbu. Netajíme se tím, že hrajeme hlavně pro radost a jsme rádi a trochu až překvapeni, že naše hraní pokrylo nejen hosty ale i náklady spojené s vydáním 74 minut vlastní produkce. Slovy Martina: „Vydání alba znamená, že jsem udělal něco, co jsem od dětství obdivoval. Kdybych mel bucketlist, tak bych tam měl MAKE AN ALBUM tučně a teď škrtnuté jako DONE.“
Naplňuje nás pocit, že existuje věc, kterou si můžeme pustit a říct si, že je naše. Zároveň je to jedna z činností, skrz které měříme čas – hraní a produkce je pro nás tím, čím je pro běžného pracujícího člověka pocit, když už přichází víkend, až na to, že to může být kdykoliv.
Jaké máte plány do budoucna?
Martin: Já mám ambici nemít do konce djský kariéry pocit, že stagnuju. Mám radost z toho, ze slyšitelně hrajeme čím dál tím lépe… Jinak bych samozřejmě rád dokázal cokoliv, na co máme. Hlavně bych chtěl, abych se mohl nadále pokaždé těšit na hraní a všechno s tím spojené tak, jak to mám teď. Další tracky se už nyní dělají a už to mě dělá spokojeným.
Alex: Vidím to velmi podobně – náš společný cíl hrát i něco vlastního se naplnil a plány jsou, abychom se v tom zdokonalovali. Každé hraní nás určitým způsobem posunulo, stejně tak jako každý host, kterého jsme měli po boku – v době, kdy je na Nexusech tlačítko „sync“ a s počítačem může začít hrát doslova každý, si toho posunu z našich prvních přechodů z Numarků 400 velmi vážím, a chci v něm pokračovat.
Tracklist:
Alex Niggeman - Siyawa (Last Night On Earth)
Isaac Tichauer - Higher Level (Bicep Remix) (Loft Records)
Homework - I’m Into This (Michael Gracioppo Remix) (Exploited)
Roberto Capuano - Wilford (Drumcode)
Mediman - Tiankeng (W & O Street Tracks)
Alex Smoke - Dire Need (Tale Of Us Remix) (R & S Records)
Ost & Kjex - Thru With Being Bad (Crosstown Rebels)
Samuel L. Session - The Soloist (Reboot Remix) (Be As One Imprint)
Chris Hanna - B.K.I.T.B. (Broken Nuckles In The Bunatee) (Extended Play)
Alan Fitzpatrick - For An Endless Night (Jel Ford Remix) (Drumcode)
Cromby - Heavy Peppered (Extended Play)
Deepbass - Sequence 1 (Edit Select Dub) (Edit Select Records)
Randomer - Juju (L.I.E.S.)
Jel Ford - Sarcastic (Primate Recordings)
