Royal Blood - Royal Blood

Royal Blood dosud vydali jedno čtyřskladbové EP "Out Of The Black", které vyšlo v první polovině letošního roku. Obsahovalo výborné skladby jako "Out Of The Black" či parádní hit "Little Monster". Jejich jednoduchá, přímočará a snad i originální hudba nemohla nezaujmout. Lze s nadsázkou konstatovat, že toto debutové album začíná tam, kde The White Stripes skončili. Je tedy docela možné, že nyní posloucháme jejich důstojné nástupce.

Když si tyhle dva týpky poslechnete poprvé, řeknete si možná, že to vlastně není kdo ví co. Obyčejná kytarovka se zvukem, kterým disponují třeba i The Black Keys, Little Hurricane, Band Of Skulls, Blood Red Shoes, The Racounters a mnozí další. A ten, kdo takto uvažuje, má vlastně pravdu. Rozdíl začíná být patrný až po druhém, třetím poslechu a po zjištění významné skutečnosti, že Royal Blood si vystačili kromě pedálových efektů jen s baskytarou, bicími a nad očekáváním kvalitním vokálním projevem Mika Kerra. Ke všemu jsou oba aktéři velmi zdatnými hudebníky jak co do řemeslné techniky, tak do nápaditosti. Právě nápaditost a nevšední prvky oddělují recenzovaný debut od většiny ostatních počinů subžánrových kolegů. Ti, kteří sází pouze na energii a nyní populární retro-blues zvuk, narazí za čas na mantinely, jež bez pestrých nápadů a větší míry talentu neproboří. Royal Blood je probořili, a to docela snadno.

Už úvodní tóny syrových bicí, později doplněné chladně odměřeným vokálem ve stylu Alexe Turnera, otvíráku "Out Of The Black" budí pozornost. Stále je však postřehnutelné, že přece jen projevu něco málo chybí a skladba není zkrátka úplně plná. Jak deska pokračuje, zvyšuje se úměrně její zajímavost a síla. Zatímco druhá píseň "Come On Over" už nabízí o level zajímavější kompozici a několik barvitějších nápadů, trojka v pořadí "Figure It Out" je již totální nářez. Úvod téhle pecky jede v uvolněnějším, ale skvěle rytmickém tanečním tempu, uplyne však druhá minutka a začnou se dít věci. Mike Kerr a Ben Thatcher rozjedou nefalšované virtuózní garážové peklo, kterému snad lze vyčíst pouze to, že netrvá o něco déle.

Album se rozkládá na úsporné ploše jen lehce přesahující půlhodinku. Na jednu stranu je škoda, že nenabízí ještě více nového materiálu, neboť z deseti písní pocházejí tři z již vydaného EP, jejich zařazení i na plnohodnotnou desku má však zřejmou logiku: přece jen se dlouhohrající debut dostane do povědomí posluchačů víc než dříve vypuštěné čtyři skladby. Na straně druhé je díky tomu novinka svižná, snadno poslouchatelná a baví od začátku do konce.

Z nových věcí pak stojí ještě za zmínku "Ten Tonne Skeleton" se zajímavým textem i opět originální rytmikou a prací s gradací a kompozicí celé skladby. Ne že by byly ostatní písně špatné nebo sloužily jako nutná výplň, ale jejich nosné motivy nejsou tolik výrazné.

Royal Blood natočili brilantní debut a naznačili, jaký potenciál v nich dříme. Zcela oprávněně byli zařazeni do prestižní ankety a nezbývá než si počkat na živou prezentaci a na to, co vymyslí na obdobně důležité druhé desce. Teď je povinností všech fandů garážového rocku vychutnat každou nuanci povedené prvotiny nadějné britské formace.