Soundgarden - King Animal

King Animal

Tracklist

  • 01 – Been Away Too Long
  • 02 – Non-State Actor
  • 03 – By Crooked Steps
  • 04 – A Thousand Days Before
  • 05 – Blood On The Valley Floor
  • 06 – Bones Of Birds
  • 07 – Taree
  • 08 – Attrition
  • 09 – Black Saturday
  • 10 – Halfway There
  • 11 – Worse Dreams
  • 12 – Eyelid’s Mouth
  • 13 – Rowing
  • 14 – Worse Dreams (Demo)
  • 15 – Black Saturday (Demo)
  • 16 – By Crooked Steps (Demo)
  • 17 – Bones Of Birds (Demo)
  • 18 – A Thousand Days Before (Demo)

Průměr hodnocení

74.55 %
7 1 10 22
Vaše hodnocení: žádné

Poslední hodnocení

Po odchodu ze Soundgarden zkoušel Chris Cornell ledacos. Sólovou kariéru, práci s Timbalandem, zpívání titulní skladby pro Jamese Bonda, přezpívání megahitu od Michaeala Jacksona, spojení s Rage Against The Machine v kapele Audioslave. A ať už dělal cokoliv a ať už jsme názor na tu kterou jeho muziku měli jakýkoliv, v jednom se většina posluchačů shodovala. Chris Cornell je jedním z nejlepších rockových zpěváků současnosti a (v tom už tak jasná shoda nebude) Soundgarden byla jediná kapela, která mu fakt stoprocentně sedla.

Osmnáct let po "Black Hole Sun" a šestnáct let po předchozí řadovce "Down On The Upside" došlo tedy k návratu kapely, která nejen v době kostkovaných košilí znamenala pro mnohé mnohé. Soundgarden se reinkarnovali a pozvolně (vzpomeňme na "Telephantasm") připravili nový materiál. A interval mezi studiovými deskami je podobný jako doba, co uplynula, když Guns N' Roses připravovali "Chinese Democracy", což nebyla špatná deska a vlastně hrála podstatně lépe než "The Spaghetti Incident?".

Ani "King Animal" není marná nahrávka. Jen po jejím poslechu nechápete, proč vyšla v roce 2012, když vlastně přímo navazuje na album z roku 1996. A to je i hlavní zpráva o ní. Ta nejdůležitější. A zda je dobrá, nebo špatná si musí rozhodnout každý sám. Takže ještě jednou: Soundgarden navazují přesně tam, kde po "Down On The Upside" skončili. Zapomeňte na vše, co se od té doby stalo, a bez problémů se přenesete do doby, kdy v Americe prezidentoval Bill Clinton... číst dále

Autor:

Vydavatelství:

Typ alba: řadové album

Rok vydání: 2012

Hodnocení autora: 50 %


Komentáře

19.05.2013 - 18:36  |  martin

Zapomenuty jsou minely sólové kariéry, nudní Audioslave, HLAS je zpátky tam, kam patří a kde mu to sluší nejvíc. A ty melodie jsou pořád tak divný, jak dřív. Soundgarden úplně přirozeně navázali tam kde před lety skončili a přitom zní pořád moderně. Důstojný návrat!

23.11.2012 - 15:37  |  Rey

Čas je jen lidma vymyšlená fyzikální veličina s relativním subjektivním i objektivním vnímáním a různejma možnýma způsobama měření. Prej že čtvrtej rozměr! Cha - zkuste ho změřit pravítkem. Někdo k jeho vnímání a měření potřebuje Breitlingy se stříbrným řetězem, jinej zas přesýpací hodiny a ty vypadaj jinak u Schwarzenbergů v zámecký kuchyni na Hluboký a jinak v sauně. Tak třeba já - nikdy jsem neměl nic ve správnou dobu. V dětství jsem nosil místo trenýrek spoďáry s třešničkama po starší sestře a tak byly hodiny tělocviku pekelným očistcem, když spolužáci měli už dávno červený trenýrky s bílejma lampasama, který když jsem zas konečně měl z přebytků po pětiletkovým spartakiádním šílenství i já, tak oni už měli zase parádní bavlněný slipy a očistec tedy bohužel nadále pokračoval. Nikdy jsem taky neměl klasickou grungeovou flanelku v devadesátkách, a když jsem jí před časem podědil po známým, kterej z ní lehce vytloust´, tak mi jí zas vzhledem k jejímu stavu a mýmu stavu a věku zakazujou nosit a navíc prej že už je grunge passé... Zkuste to říct třeba na koncertě PJ a uvidíte co je to teorie relativity. No řekněte, jak se v tom má člověk vyznat, když Soundgárdni právě vydali takovouhle parádní placku!!!!!!

Nejsem škatulkář, grunge už je dávno pryč, ale tyhle kluky, co definovali všechnu tu parádní devadesátkovou muziku prostě žeru a Eddie je Bůh - viz. třeba moje hodnocení PJ Yield. Čas pokročil, Cornellovi se trochu jinak usadil hlas, ale furt to tam má, nemusí tlačit na pilu, ten feeling je ale místama až bluesově nakřáplej. A Matt Cameron je prostě borec a jeho úloha jak u PJ, tak tady u Soundgárdnů je nezastupitená, nenahraditelná a nedoceněná. Je to Pan muzikant! Celkovej zvuk se trochu změnil a změnit se musel, když i já jsem prošlapal všechny slepý stezky od strašnejch trikotýnovejch spoďár s třešničkama, přes spartakiádní trenýrky s bílejma lampasama a klasický bavlněný slipy až k tomu co nosím teď pod džínama a mrazení v zádech nemám z hodin těláku, ale z toho když si tuhle placku poslechnu.

PS:

- každej má mít svý tajemství, tak se mě neptejte co pod těma džínama mám

- ještě by to chtělo takovej malej bonus - vidět Soundgárdny naživo. V létě jsem jejich štaci v Berlínský Citadele vypustil, takže škoda hára... A taky nevím, jak jsou na tom hoši - specielně Cornell - celkově psychicky, ale snad ještě nějakej čas vydrží. Takže promotéři - dáme je?

Audiotéka

kosak LP

kosak

Yack1 CD

Yack1

line

na xplaylistu najdete

line

93623 alb

19317 kapel

6925 komentářů

3633 recenzí

13768 uživatelů

Recenze

line

CeeLo Green Is Thomas Callaway 100 %

CeeLo Green - CeeLo Green Is Thomas Callaway

Prim CeeLo Greena byla už od počátků soulová muzika. Její prvky však vždy dokázal perfektně přetavit do aktuálního hitového formátu, a...

Rough and Rowdy Ways 90 %

Bob Dylan - Rough and Rowdy Ways

Bob Dylan je na scéně šest dekád, na poličce má slušnou řádku Grammy, Pulitzerovu cenu i Nobelovku a bez nejmenšího sporu patří k...

Bigger Love 70 %

John Legend - Bigger Love

Přesuňme se na chvíli strojem času do minulosti a vzpomeňme na debut "Get Lifted", na němž pan John Legend kombinoval prvky R&B, soulu a...

Homegrown 90 %

Neil Young - Homegrown

Tohle dílo totiž na své vydání čekalo dlouhých pětačtyřicet let. Vzniklo mezi lety 1974 a 1975 a do jisté míry zaplňuje mezeru mezi...

Live With The Metropole Orkest 90 %

SOHN - Live With The Metropole Orkest

Koncerty popových, rockových, ale i jiných projektů se symfonickými orchestry jsou vždy výzvou, jež může dopadnout všelijak. Své by o tom...

Chromatica 70 %

Lady Gaga - Chromatica

Novinku "Chromatica" můžeme klidně vnímat jako jakýsi protiklad zpěvaččina sedm let starého alba "ARTPOP". Zatímco na něm dosti...

line