70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
16.02.2012 - 14:21 | Akana
Materiál, se kterým -123 min. pracují, zůstal stejný i na jejich druhém CD. Rock, funky, jazz, blues včetně drobných zpestření (psychedelické plochy, bossanova ve Fool Of Moral Sense). Přesto vykazuje Try zřetelnou změnu. Ubylo jednoznačných, přímočarých vypalovaček (ty, co tu jsou ale stojí za to - Chocolate Jam, Mojo Bride a hlavně Sadorealism), celkově se zvolnilo tempo, skladby se jaksi rozlily do šířky, jsou propracovanější, přemýšlivější. To ale neznamená, že by mozek vítězil nad citem, protože obdivuhodná přirozenost a spontánnost muzikantství téhle trojice sálá z nahrávky i tentokrát. Zdeněk Bína si dokonale rozumí nejen s kytarou ale je i podle mě nedoceněným zpěvákem. Má výborné rytmické cíťení, frázování a jeho angličtina je správně ledabyle přirozená, žádná školní pečlivost jak u nás bývá zvykem. Hudba na Try lahodně plyne, někdy je ale ta rozvláčnost přece jen trochu uspávací. Shooba Dooba sice nebylo tak vyzrálé, ale zase hitovější, razantnější.