70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
70 %
Kerry King - From Hell I Rise
Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry...
80 %
Cage the Elephant - Neon Pill
Cage The Elephant jednou z nejhranějších kapel na internetovém rádiu Indie Pop Rocks!? Na přelomu let 2010 a 2011 se v žánrové komunitě...
90 %
Kamasi Washington - Fearless Movement
John Coltrane. Jeho následovníci jako Pharaoh Sanders nebo Sun Ra spojovali postupy avantgardního jazzu a free jazzu s psychedelií,...
24.05.2022 - 10:59 | Acid3P
Páni, tak toto je jazda! Underworld zo seba vyžmýkali posledné zvyšky energie a nápadov a je z toho opäť neuveriteľný elektronický zážitok. Po prvých štyroch skladbách, kde hit strieda hit a do hlavy zavŕtajúci sa popevok si poviete, že toto bude klubový album desaťročia, potom však príde obligátne spomalenie a chill outové intermezzo aby vám ku koncu odpálili dekel dve posledné skladby, po ktorých s vyplazeným jazykom skonštatujete: Underworld to opäť dokázali! (btw. aby toho nebolo málo, tak v roku 1999 vyšli aj ďalšie fantastické britské elektronické albumy od Leftfield, Groove Armada, Chemical Brothers a ku tomu ešte spoza mláky Mobyho neprekonateľný Play)
03.12.2014 - 17:13 | blueskin
Lidé, kterým se toto líbí
první album, které od daného umělce slyšíte, mívá tendenci vyčnívat pro vás navždy z jeho diskografie, byť by obsahovala sebevíc hodnotnějších kousků. mám pocit, že jsem to s beaucoup fish trefil celkem dobře. v pořadí pátá deska underworld (třetí s darrenem emersonem) vyšla tři roky po trainspottingu a tedy i obrovském úspěchu skladby born slippy nuxx. ten tlak na naplnění očekávání, které do kapely kdekdo vkládal, musel být obrovský, underworld se s ním ale dokázali se ctí vyrovnat a boyleovský impulz přetavili v jednu z nejlepších nahrávek své kariéry. ať už si albem pouštíte v kuse, nebo si z něj vybíráte jen pár konkrétních skladeb, působí věci z beaucoup fish jako dokonalý odraz doby, v níž vznikaly. doby, která pomalu přestávala přát velkým kapelám všech možných žánrů a která postupně směřovala k velkému internetovému třesku na přelomu milénia, po kterém už v hudebním světě nezůstal kámen na kameni. stačí si jen za sebou pustit taneční energií kypící tracky jako shrudder/king of snake či moaner a pomalejší, melancholické kousky typu winjer či something like a mama. právě tyhle kontrasty mám na underworld asi nejraději a proto mi tak nesedí jejich pozdější tvorba, která jako by zploštila roviny, na kterých kapela tradičně operovala.