70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
70 %
Kerry King - From Hell I Rise
Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry...
80 %
Cage the Elephant - Neon Pill
Cage The Elephant jednou z nejhranějších kapel na internetovém rádiu Indie Pop Rocks!? Na přelomu let 2010 a 2011 se v žánrové komunitě...
90 %
Kamasi Washington - Fearless Movement
John Coltrane. Jeho následovníci jako Pharaoh Sanders nebo Sun Ra spojovali postupy avantgardního jazzu a free jazzu s psychedelií,...
17.02.2012 - 16:14 | Akana
Do třetice všeho písničkového. Jablkoň se ve svém alternativně-folkovém "malém lesním" převleku už pěkně zabydlela a zkouší co nového by z tohoto modelu mohla vytěžit. Vsadila na výrazné ženské hosty a na příklon k lyrice. Ubylo jednoznačných hitů i rozverně-poučných příběhů, texty jsou náladovější, rozjímavější, méně přímočaré. Michal Němec vyklízí hodně pěveckého postoru ve prospěch dámských posil, jejichž účast zajišťuje albu pestrost, zčásti ale i roztříštěnost a ne vždycky to vychází na sto procent. Například Radůza je skvělá třeba v Mostecké, která vyhovuje jejímu naturelu, mimořádně povedený je i Čas ptačích hrází, naopak v písni Noční Prahou už působí křečovitě. Dále tu slyšíme Zuzanu Homolovou (Nekonečná, Ej horo, sarkastická hříčka Kdopak nám zazpívá), Báru Hrzánovou (parodický Bleděmodrý červen, kde parafrázuje vzdychání Jane Birkin v Je t´aime, jazzůvka Jednou) a Ivu Bittovou, jejíž bezeslovné pseudooperní etudy ve skladbách Smutná a Vítězná mi připomněly Báru Basikovou za časů Stromboli. Každá z těchto zpěvaček je obdivuhodnou osobností a Michal Němec může být pyšný, že je má pěkně pohromadě na své desce. Trochu to ale překáží její celistvosti, vzniká dojem střípků o různé svítivosti, které k sobě tak docela nepasují. Písničky Nekonečná, Na troskách nebo waitsovská balada Vracím se domů ukazují, že ke specifické jablkoní muzice nakonec stejně nejvíc sedí hlas kapelníka. Sympatický pokus o široké zapojení ženského elementu tak skončil trochu rozháraně, stejně si ale zaslouží uznání a díky textům a neutuchající instrumentální hravosti hlavně pozorný poslech.