M.I.A. - AIM

Netrpělivě očekávané album britské rapperky s tamilskými kořeny Mathangi „Mayi“ Arulpragasam vyšumí jako celaskon ve sklenici vody. Její hudba i aktivistické postoje však patří už více než dekádu k nepřehlédnutelným, bylo by tedy škoda ho jen tak utopit. M.I.A. už dlouhá léta manévruje na pozici mnohými zavrhovaného „multikuti“ náhledu na svět a stala se respektovanou zastupitelkou rozličných etnických identit v rámci londýnské hudební scény, kteroužto pozici na přelomu milénia drželi obdobně ladění Transglobal Underground.

Koncem minulého roku vypustila jeden z nejkontroverznejších klipů poslední doby, „prouprchlický“ Borders, který je vzhledem k neutichající migrační vlně ve Středozemním moři stále aktuální, a není tedy překvapivé, že ho zařadila hned na úvod alba. V sugestivním videu se situovala do role mytické průvodkyně uprchlíků z třetího světa plujících ve člunech do Země zaslíbené, symbolicky upomínající na biblický exodus. Ekologicky zaměřené video Go Off pak explicitně ukazuje ničení přírody těžebními společnostmi.

Z celkových sedmnácti písní na deluxe verzi však stojí za větší pozornost už jen pár. Třeba poťouchlý Bird Song, který produkoval Blaqstarr a remixoval Diplo, nebo razantní track All My People, poněkud blízký její hitovce Bring the Noize z minulé, povedenější desky Matangi. Pak ovšem jako by kolem proběhl neviditelný pes, jen mě lehce olízl za uchem a zase zmizel. Zbyla jen vůně vonných tyčinek a obarvený talíř od kurkumy. A nic na tom nezmění ani účast celebrity Zayna Malika v tracku Freedun.

Nový opus nás staví před zásadní otázku, zda je ještě dnes vůbec nutné vydávat dlouhohrající desky, pokud nemají být uceleným koncepčním dílem, ale jen splněním hudebního závazku. M.I.A. před jeho vydáním zveřejnila tři klipy, které poukázaly na důležitá politická a ekologická témata, a tím snad pohnula názorem diváků. Na ucelené album už jí pak zřejmě nezbylo příliš času ani energie. A tak jako by na AIM zůstala především v roli režisérky svých klipů, hudbu zanechala až v druhém plánu. Nic to ale nemění na faktu, že světu už léta dokazuje pozoruhodnou kulturní integraci bez nutnosti popřít vlastní kořeny a rozmělnit se v unifikovaném oparu globalizace.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #66.