Říká se, že muzika léčí a že se s ní dá mnoho říct. Boris Carloff se netají tím, že jedním z prvotních impulsů k vzniku jeho první autorské desky "The Escapist" byly smutné události (úmrtí bratra a otce), ze kterých měl nutkání se vypsat. Niterné pocity tak v maximálně míře ovlivňovaly tvůrčí proces, v němž nemalou roli hrála obrazotvornost celku, kdy oním poselstvím nebyla jen odhalená melodie nebo fragment textu. "The Escapist" se může pochlubit ucelenou pointou, nonšalantní zvukovou výpravou, která se nebojácně noří do temných zákoutí lidské duše. Ale dokáže přiblížit i rozjasněné chvíle problesků naděje a pozitivních chvílí. Načerpané zkušenosti hlavně z producentské práce mu umožnily umělecký rozhled bez omezujících mantinelů.
Ačkoliv je Boris fanouškem odkazu Steva Reicha (jeden z pionýrů minimalistické hudby, společně třeba s Philipem Glassem), jeho tvorba se zkraje může zdát komplikovaná, vrstevnatá a neuchopitelná. Je to však jen něco jako maskovací záměr, v němž se toho mnohé děje a melodicky harmonizuje. Škatulky jsou totiž pro "The Escapist" příliš statické. Zaslechnete tady skupenství trip hopu, neo klasiky, indie popu, ale i elektronického laborování s ruchovými smyčkami. Svým způsobem to je organický komplet, který dramaticky transformuje dějové (zvukové) zápletky. Ty proměňují i přizvaní hosté, mezi nimiž byl Doug Yowell (spolupracoval se Suzanne Vega atd.), jenž pomohl dát dohromady rytmické smyčky a perkuse pro... číst dále
Říká se, že muzika léčí a že se s ní dá mnoho říct. Boris Carloff se netají tím, že jedním z prvotních impulsů k vzniku jeho první autorské desky "The Escapist" byly smutné události (úmrtí bratra a otce), ze kterých měl nutkání se vypsat. Niterné pocity tak v maximálně míře ovlivňovaly tvůrčí proces, v němž nemalou roli hrála obrazotvornost celku, kdy oním poselstvím nebyla jen odhalená melodie nebo fragment textu. "The Escapist" se může pochlubit ucelenou pointou, nonšalantní zvukovou výpravou, která se nebojácně noří do temných zákoutí lidské duše. Ale dokáže přiblížit i rozjasněné chvíle problesků naděje a pozitivních chvílí. Načerpané zkušenosti hlavně z producentské práce mu umožnily umělecký rozhled bez omezujících mantinelů.
Ačkoliv je Boris fanouškem odkazu Steva Reicha (jeden z pionýrů minimalistické hudby, společně třeba s Philipem Glassem), jeho tvorba se zkraje může zdát komplikovaná, vrstevnatá a neuchopitelná. Je to však jen něco jako maskovací záměr, v němž se toho mnohé děje a melodicky harmonizuje. Škatulky jsou totiž pro "The Escapist" příliš statické. Zaslechnete tady skupenství trip hopu, neo klasiky, indie popu, ale i elektronického laborování s ruchovými smyčkami. Svým způsobem to je organický komplet, který dramaticky transformuje dějové (zvukové) zápletky. Ty proměňují i přizvaní hosté, mezi nimiž byl Doug Yowell (spolupracoval se Suzanne Vega atd.), jenž pomohl dát dohromady rytmické smyčky a perkuse pro skladby "Shadows", "Falling" a "For These Days", dále pak kontrabasista Jakub Antl a cellistka Terezie Kovalová.
Album otevírá chmurný hymnus "Shadows" s vokální výpomocí seskupení Close Harmony Friends, původem ze slovenské Nitry. Jeho nepřímým doplňkem, volným pokračováním, je charismatická, teskně chvějící se ouvertura "Hidden In The Sky". Stěžejními body jsou ale odkryté zpovědi v symbolické trojici "For These Days", "In Circles" a "In My Lonely Room" (v té má nemalé místo rapper Ghetto Priest; ex-Asian Dub Foundation). Zde se naplno lámou emotivní propletence a zmíněná "In My Lonely Room" je producentsky vyšperkovaná k dokonalosti. A Frankensteinova evoluce z "Falling" funguje v symbióze obrazu a zvuku.
Carloffův debut má i své (něco jako) kontrastní záchvěvy, kdy nabídne beatově výraznější kompozice. "Take Me Higher" nebo zejména "To Each Of You" tento princip dokonale splňují, zadumané sekvence jsou díky nim výrazně rozptýleny. "To Each Of You" je naplněná po okraj hypnotizují atmosférou, ta postupně graduje, jako celé "The Escapist". Deska postupně nabírá na intenzitě rozezvučených pocitů a zhudebněná mozaika nikterak nenarušuje lyrický tok myšlenek.
"The Escapist" sice může evokovat fantaskní svět, kdy snílkové do posledního puntíku přetvářejí k obrazu svému reálný svět, Boris Carloff však tuto snílkovskou optiku nepoužil. Jeho debut je otevřenou rozpravou o věcech, které se skutečně staly, a všechny vjemy, které během poslechu zaslechnete, jsou hmatatelné, skutečné a mohly se přihodit každému z nás. Deska jako celek drží pevně při sobě a díky stylové nezařaditelnosti se ani neohraje. Takových se u nás letos moc neurodilo.
70.00%
Komentáře