Brodka - Clashes

Už po prvním poslechu očekávané desky Clashes je jasné, jak ohromný má Brodka dar. Sebevědomý zpěv, velmi neotřelá škála nástrojů i jakási usedavost textů, které si navíc sama psala, z Varšavanky brzy udělají mezinárodní hvězdu, k čemuž by měl pomoci i label Play It Again Sam, který mimo jiné vydává Róisín Murphy nebo Mogwai.

Jedna z nejpopulárnějších postav polského popu na sebe umí být překvapivě tvrdá a místo opékání se na výsluní na sobě s vypětím sil pracuje. Polsko jí přitom leží u nohou, ačkoliv dávno nedělá rádiové hity. I ty ale bývaly v jejím podání smysluplné a žádoucí. Předchozí deska Granda, která získala bezpočet cen včetně titulu nejlepší polské popové desky za posledních dvacet let, vyrostla z touhy po návratu ke kořenům a nutkání propojit živeckou folklórní tradici s modernou. To, co mohlo skončit křečí a sejít kýčem, suverénně bodovalo napříč posluchačským spektrem. Pro nový materiál si ale Brodka přála úplně nový motiv a vydala se ho hledat do Ameriky. Napůl usazená v New Yorku a napůl v Los Angeles, spřátelila se s producentem Noahem Georgesonem, který leta spolupracuje s Joannou Newsom, Cate Le Bon nebo nově s Lou Rhodes. Teď je Georgeson podepsaný i pod Clashes.

Díky inspiraci liturgickou a varhanní hudbou je album plné majestátních melodií. Aranže jdou ale různými směry. Baladická Mirror Mirror zní jako ze začarované hrací skříňky, Haiti básnicky využívá kanibalské kmenové sexuální praktiky. Can’t Wait for War je dechy honosně zdobená dystopie srovnatelná s kousky od Woodkida, zatímco skladbou Funeral rezonuje skutečná funebrácká dekadence. Zastřený hlas a náznaky postpunku má zase na svědomí Brodčino okouzlení stylem no wave a newyorským eskapismem 70. let.

S blížícím se koncem alba tonální vstřícnost ustupuje temným vokálům a těžkým kombinacím. Zazní pro divadlo psaný, duchařský Hamlet a dramatičnost eskaluje orchestrálním finále skladby Dreamstreamextreme s vícehlasem hoboje. Kdo by to byl řekl? Bývalá superstar s alabastrovou pletí zraje v nenapodobitelnou, všestrannou umělkyni. Brodka procestovala skoro celý svět a složila desku, která ho dokázala zachytit. Až z toho mrazí.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #61.