The Chemical Brothers - Don't Think

Asi takhle nějak. Máte doma pořádnou obrazovku? Pořádný audio systém? Prostorný obývák? DVD přehrávač? Pokud je vaše odpověď na většinu otázek ne, zkuste zjistit, jak je na tom soused. Pokud jste na všechny otázky odpověděli ano, pozvěte si partičku kamarádů, vložte do přehrávače "Don't Think" od The Chemical Brothers (které jako správní fanoušci jistě dávno vlastníte) a zmáčkněte tlačítko pro přehrání. Garantuji vám, že se těžko najde jedinec, kterého by se to, co bude následovat, vůbec nedotklo. Ti, co jim je elektronická hudba putna, budou obdivovat vizuální podobu (a že je na co koukat) a fanoušci se budou vrtět do rytmu a nechají se pohltit neuvěřitelnou atmosférou.

Britský režisér Adam Smith se totiž se záznamem vyloženě vymazlil, a i když se na něj těžko vydržíte dívat jako na regulérní film (pokud nejste vážně hardcore fanoušek), hlavní je, že si výsledek jeho snažení pořádně užijete. "Don't Think" je hypnotickým představením, které obsahuje více než nejlepší hity legendárního elektronického dua. Ne náhodou muselo být jedno promítání v losangeleském kině zrušeno, když diváci začali provádět crowd surfing a horečně tancovat v uličkách. Návštěvníci českých promítání koneckonců ví, o čem mluvím.

A čím je tedy první živé DVD The Chemical Brothers tak výjimečné? Je to dáno prostředím (japonský Fuji festival), vizuálním provedením, které doprovází všechny živé koncerty dua, a pak hlavně prací s kamerami. Smith se ani tak nesnažil zachytit dění na pódiu, ale spíše mimo něj. Díky tomu, že několik kamer bylo umístěno přímo mezi roztančené Japonce (celkově jich bylo ke snímání koncertu použito dvacet), se divák cítí více jako účastník, než jako pouhý divák. V tom je "Don't Think" revoluční.

A pak je tady samotná hudba. Poté, co se přehoupneme přes úvod, který tvoří vysamplovaná beatlesovská "Tomorrow Never Knows" v podání amerického bluesmana Juniora Parkera, následuje "Another World" z posledního alba "Further" (pokud nepočítáme hudbu k filmu "Hanna") a také jeden z těch silných momentů, protože jakmile skladba dospěje do bodu, kdy se rozjíždí, pocítíte stejný pocit euforie jako padesát tisíc lidí pod pódiem. Ale těch momentů je tam více a věřím, že si každý najde ten svůj. K těm mým ještě patřily záběry na Japonku, která koncert prožívala v absolutním tranzu (nevím, jak jinak to popsat) - především v rámci titulní skladby.

Mnou recenzovaná verze sice neobsahovala žádné bonusy, ale vzhledem k tomu, že se DVD prodává společně s CD, beru přiložený disk jako dostatečný bonus. On totiž samotný koncert funguje i v audio podobě, což jsem naposledy zaznamenal u slavného "Everything, Everything" Underworld. Oproti filmu je audio samotné kratší o dvě skladby (logicky chybí úvodní "Tomorrow Never Knows" a pak také "It Doesn't Matter"), protože se na CD jednoduše nevlezly.

"Don't Think" lze už dnes označit za klasiku, a pokud patříte k fanouškům elektronické hudby, je pro vás shlédnutí téhle šíleně roztančené psychedelické jízdy povinnost. Navíc kromě toho, že to skvěle vypadá, ono to i famózně hraje (jak ve stereu, tak v 5.1), takže pokud vás neláká mnou navrhovaná párty, poslouží film dobře i jako kulisa. Ale dost už bylo řečí. "Don't think, just let it flow!"