"Playground In A Lake" je v mnohém překvapivá nahrávka. Pryč jsou doby, kdy Clark exceloval s elektronickými experimenty na labelu Warp. Už jeho soundtracky k seriálu "Kiri" nebo k hororu "Daniel Isn't There" naznačovaly jistý tvůrčí odklon. Prvotní zárodky aktuální kolekce se však v jeho hlavě zrodily někdy před šesti lety v Lipsku. Výsledek má ve svém výrazivu širší spektrum, čerpá z orchestrací, ale i z minimalistických struktur, využívá sól pro klavír nebo violoncello. Vznikl tak hudební doprovod k fiktivnímu příběhu o hledání a objevování.
Pro milovníky tvorby Jóhanna Jóhannssona je Clarkova novinka příslibem, že se možná pomalu rodí jeho nástupce. Oba tyto muzikanty spojuje cit pro detail a záliba ve hře se světy akustiky a elektroniky. Pečlivě vystavěné melodie pracují nejenom v repetitivním módu opakujících se taktů, ale občas jsou podrobeny destrukci, syrovosti a nervně tikajícímu industriálnímu šelestu.
Výraznou charakteristikou "Playground In A Lake" je práce s lidským hlasem - kupříkladu "Disguised Foundation" funguje jako stínohra, v níž roboti varují před koncem naší civilizace. Christopher zde objevuje nové způsoby, jak sdělit svá poselství, aniž by opouštěl již dříve vybudovaný rozhled a tvůrčí principy, díky nimž se kdysi stal stálicí v úvodu zmíněného Warpu.
V protipólu s těmito temnějšími částmi příběhu pak figurují skladby, přesněji řečeno krátké písně, které nazpíval dvanáctiletý sborista Nathaniel... číst dále
"Playground In A Lake" je v mnohém překvapivá nahrávka. Pryč jsou doby, kdy Clark exceloval s elektronickými experimenty na labelu Warp. Už jeho soundtracky k seriálu "Kiri" nebo k hororu "Daniel Isn't There" naznačovaly jistý tvůrčí odklon. Prvotní zárodky aktuální kolekce se však v jeho hlavě zrodily někdy před šesti lety v Lipsku. Výsledek má ve svém výrazivu širší spektrum, čerpá z orchestrací, ale i z minimalistických struktur, využívá sól pro klavír nebo violoncello. Vznikl tak hudební doprovod k fiktivnímu příběhu o hledání a objevování.
Pro milovníky tvorby Jóhanna Jóhannssona je Clarkova novinka příslibem, že se možná pomalu rodí jeho nástupce. Oba tyto muzikanty spojuje cit pro detail a záliba ve hře se světy akustiky a elektroniky. Pečlivě vystavěné melodie pracují nejenom v repetitivním módu opakujících se taktů, ale občas jsou podrobeny destrukci, syrovosti a nervně tikajícímu industriálnímu šelestu.
Výraznou charakteristikou "Playground In A Lake" je práce s lidským hlasem - kupříkladu "Disguised Foundation" funguje jako stínohra, v níž roboti varují před koncem naší civilizace. Christopher zde objevuje nové způsoby, jak sdělit svá poselství, aniž by opouštěl již dříve vybudovaný rozhled a tvůrčí principy, díky nimž se kdysi stal stálicí v úvodu zmíněného Warpu.
V protipólu s těmito temnějšími částmi příběhu pak figurují skladby, přesněji řečeno krátké písně, které nazpíval dvanáctiletý sborista Nathaniel Timoney a které nejen díky němu mají až andělskou auru. Taková "Small" je až dojemné requiem za osamocené dětské hřiště, jež se stalo i ústředním motivem obalu této desky.
Ze druhé části vyčnívá kompozice "Earth Systems", jež se vyznačuje až bladerunnerovskou estetikou, již před několika dekádami definoval sám velký Vangelis. Clark s tímto vrstvením klávesových ploch opět pracuje po svém, hojně využívá kontrastů a mistrně kupí dramatické změny. Hned následná "Emissary" se sólem pro violoncello Olivera Coatese vezme dokonale vítr z plachet jakékoliv naději.
Tohle album tuto naději, jasné světlo na konci tunelu zastrčilo do hodně temného tunelu. Vyniká tak nelehký úděl posledního člověka na Zemi, vším a všemi zrazeného dítěte, jež zkoumá své komplikované a osamocené dospívání a buduje jakousi ochrannou ulitu kolem svého ztraceného mladého já, která ho chrání před útoky strojů a mimozemských civilizací. V tomto ohledu se nabízí další spojnice s Jóhannem a jeho jediným dokončeným snímkem "Last And First Men".
Clark na svém novém počinu taktéž hledá sounáležitosti a harmonie. Coby zručný klavírista (možná i po vzoru svých věkových souputníků nebo Nilse Frahma) prozkoumává neomezené možnosti tohoto instrumentu. V mnohém mu přitom pomáhají smyčcové těleso Budapest Art Orchestra a houslistka Rakhi Singh. Závěrečná jedenáctiminutová "Life Outro" je pokračováním předchozí kompozice "Shut You Down", jejíž rozechvělost pozvolna přetavuje v jakousi meditaci, díky níž hlavní hrdina na konci své cesty nachází klid.
"Playground In A Lake" bude pro letité příznivce Clarkovy předchozí tvorby představovat nelehké sousto. Je to však dílo plné preciznosti, zvukové alchymie a autorových aktuálních vnitřních pocitů. Ani již publikované recenze se neshodují - jedny desku vychvalují a jiné trpce konstatují, že to dřívější zůstalo tentokráte v malé komnatě uzamčeno na několik zámků. Opak je však pravdou: všechna ta elektrizující houština je prezentována jinak, s noblesou. Tahle nahrávka nemůže být pouhou kulisou, musí se aktivně prožít.
Komentáře