Přistoupíte-li na hru, že hudební zeitgeist aktuálně nejlépe reprezentuje fragilita Bon Iver, naleznete v podobě podobně křehkých Fiordmoss vybroušený, chladně se třpytící diamant. Napříč indie komunitou není v Česku světovější produkce. Produkce, která by sledovala a následovala nejen trendy, ale i niterné šeptání duše; která by se na místo přizpůsobování průměrnému tuzemskému standardu rozhodla pro vrstvení protišední palety ruchů a barev. Zvukomalebná produkce, která by měla progresivní přístup a s každou novou písní se překonávala. Fiordmoss mají po kvalitativní stránce po dvou vydaných vydatných épéčkách vybudovanou vynikající pozici pro plnohodnotné debutové album. Jenže...
... pořád je nezná nikdo kromě čtenářů/čtenářek VICE magazínu a návštěvníků/návštěvnic Creepy Teepee a jiných lokálních přehlídek umění nové generace. Fiordmoss zná také málopočetná komunita art-studentů/studentek, komuna šílenců/šílenkyň, co jen pasivně nečeká a kontakt s novou hudbou aktivně vyhledává. Kdo vloni na musicserveru sledoval žebříček mladých česko-slovenských jmen, Fiordmoss jistě také zaznamenal, vždyť jsem je zařadil do elitní desítky. Ale to je asi tak všechno a přitom...
... už premiérové sedmipísňové EP "Gliese" předloni dokázalo, že se tito indiefolkaři zcela vymykají zbytku české hudebně gramotné populace. Na "Ink Bitten" ale zařadili ještě vyšší rychlostní stupeň a zařadili se mezi nejzásadnější tuzemská... číst dále
Přistoupíte-li na hru, že hudební zeitgeist aktuálně nejlépe reprezentuje fragilita Bon Iver, naleznete v podobě podobně křehkých Fiordmoss vybroušený, chladně se třpytící diamant. Napříč indie komunitou není v Česku světovější produkce. Produkce, která by sledovala a následovala nejen trendy, ale i niterné šeptání duše; která by se na místo přizpůsobování průměrnému tuzemskému standardu rozhodla pro vrstvení protišední palety ruchů a barev. Zvukomalebná produkce, která by měla progresivní přístup a s každou novou písní se překonávala. Fiordmoss mají po kvalitativní stránce po dvou vydaných vydatných épéčkách vybudovanou vynikající pozici pro plnohodnotné debutové album. Jenže...
... pořád je nezná nikdo kromě čtenářů/čtenářek VICE magazínu a návštěvníků/návštěvnic Creepy Teepee a jiných lokálních přehlídek umění nové generace. Fiordmoss zná také málopočetná komunita art-studentů/studentek, komuna šílenců/šílenkyň, co jen pasivně nečeká a kontakt s novou hudbou aktivně vyhledává. Kdo vloni na musicserveru sledoval žebříček mladých česko-slovenských jmen, Fiordmoss jistě také zaznamenal, vždyť jsem je zařadil do elitní desítky. Ale to je asi tak všechno a přitom...
... už premiérové sedmipísňové EP "Gliese" předloni dokázalo, že se tito indiefolkaři zcela vymykají zbytku české hudebně gramotné populace. Na "Ink Bitten" ale zařadili ještě vyšší rychlostní stupeň a zařadili se mezi nejzásadnější tuzemská hudební jména vůbec - navzdory tomu, že jejich jméno ještě pořád nikomu nic neříká. Snad věci ožijí skrze ocenění Vinylou za objev roku, protože albový debut Fiordmoss - pokud přijde - může být ...
... opravdu velký. Jenže nikdy nevíte, kam se stihnou vyvinout. Rostou jak z vody. Jsou nepředvídatelní. Zatímco dynamikou vystavěné hity z "Gliese" ("Tigermy", "Diamond Sea" nebo vražedná "Miss Tate") zněly díky kombinaci akustické kytary a samplů tak nějak retro-moderně a svižně, u nového EP "Ink Bitten" se vytratila dynamičnost a slovo si vzala syrovost. Sledovat vývoj Fiordmoss znamená dechberoucí jízdu, protože "Ink Bitten" je deskou docela jiného projektu. A přitom se kvalita nevytratila, jen se bezztrátově přemístila. Pořád platí, že až budete Fiordmoss sdílet, nikdo vám neuvěří, že jsou to Češi, ale...
... jsou to Češi. A přesto mají vynikající anglické texty, které nejen, že dávají (často nejeden) smysl, navíc jsou vokálně bravurně chladnokrevně bezchybně zasazeny do hravého ambientního podkresu. Ke kvalitě zpěvu je příjemným bonusem i nečeská angličtina.
"Ink Bitten EP" je letošní dosud nejprogresivnější a nejzajímavější tuzemskou nahrávkou.
Průvodce albem
Úvodní píseň "Paris vs. Sarajevo" obsahuje hned několik vrstev hudebních motivů. Chvíli EOST, chvíli POT, většinu času ale fjordský zvukopis. Naopak následující "Hard A Starboard" stojí na pronikavém vokálu. Při "Midway" stojí Fiordmoss zase v kytarovější vodě. Nostalgická filmová "Deer Traps" je už od náběhu jasnou favoritkou na celkové vítězství. Vůbec, celá deska "Ink Bitten" (neplést si s Ink Midget) zní jako sakra dobrý soundtrack k filmu. Somnambulská závěrečná píseň "Maud" je ve své sólové podstatě kandidátkou na předčasné ukončení poslechu, ovšem na kompaktním vysoce kontaktním épéčku své opodstatněné místo jako outro má.
70.00%
63.57%
Komentáře