Huong Thanh - Fragile Beauty

Způsob servírování vietnamské lidové hudby globalizovaným uším je v případě zpěvačky Huong Thanh a kytaristy Nguyên Lê i nadále velmi sofistikovaný, elegantní, ale přitom prostý jakéhokoliv podbízení nebo zjednodušování. Elektronika, etnické i evropské nástroje jsou pro ně různobarevnými vlákny, která se přirozeně a harmonicky doplňují v nádherných vzorech a vytvářejí spoustu vrstev a kombinací, které mohou napoprvé uniknout, ale o to víc pak zasáhnou, když si jich všimneme. Křehce mihotavý zpěv Huong Thanh ani bohaté tkanivo nástrojů nejrůznější provenience si navzájem nestíní, plynou v nerozlučném, něžném objetí, v němž se exotické i povědomé mísí s neodolatelnou samozřejmostí.

Nguyên Lê byl zásadním hudebním supervizorem už na předchozích zpěvaččiných deskách, Fragile Beauty ovšem na titulu poprvé jejich jména zrovnoprávňuje, a to zcela po zásluze. Nejen hedvábně klouzavý tón jeho kytary, ale i citlivá, imaginativní práce s elektronikou a samply mají na nadýchané atmosféře hudby lví podíl a chrání jí před jednoznačným zaškatulkováním. Jako v minulosti má silný poradní hlas jazzový živel, což mě přivedlo ke srovnání s naší Zuzanou Lapčíkovou. Ta rovněž folklór s jazzem vodí do jedné ložnice, ale nehledě na rozdíly mezi moravskou a vietnamskou hudební tradicí spolu oba žánry obcují pokaždé jinak a i plody jejich spojení se liší. V případě Huong Thanh a jejích spoluhráčů se jazz chová více jako host, nevnucuje své formální zvyklosti a jeho harmonie a frázování se skladbami procházejí nenápadněji a s větší pokorou.

Vedle jazzových (piano, trubka) se ale na desce opět uplatňují i nástroje z dalších mimoevropských regionů. S vietnamskými strunnými i dechovými instrumenty v několik skladbách výborně ladí japonské koto, v dynamičtějších písních se uplatňuje široká škála perkusí, které když se rozezní v afrických rytmech, jsme svědky vzniku jakéhosi Afro Asian Jazz Systemu, abych parafrázoval název jiné multikulturní sešlosti. Huong Thanh a Nguyên Lê s početnou a různorodou suitou muzikantů, z nichž mnozí participovali už na jejich předchozích nahrávkách, svůj přístup nijak zásadně nemění. Ten ale skýtá takové množství dosud neobjevených možností, barev a nálad, že se zdá být zatím nevyčerpatelný. Kdyby spolu natočili ještě třeba pět dalších alb v podobném duchu, nevěřím, že by se na nich začali opakovat.