Huong Thanh - Mangustao

Vietnamská zpěvačka Huong Thanh se pohybuje se stejnou lehkostí ve dvou rozdílných hudebních světech a nadto je bez stopy křečovitosti proplétá v jeden skvěle fungující celek. Na jedné straně je tradiční hudba její domoviny, kterou reprezentuje především zpěvem, delikátním hlasem vznášejícím se nad rýžovými poli, na druhé straně pak stojí jazz, ovšem takový, kde je leccos dovoleno.

Rozměrů je tu ale ještě víc, protože instrumentace na albu Mangustao má vskutku globální ráz. Moderními zvuky, samply (ale ve velmi úsporném množství) a gilmourovsky levitující elektrickou kytarou obohacuje zvuk hlavní zpěvaččin hudební partner a autor většiny muziky na albu Nguyên Lê. Vedle přehršle vietnamských strunných i perkusivních nástrojů s exotickými názvy se výrazně uplatní i jejich africké protějšky (The Mountain and the Source), pracovní píseň Heave Ho! rozpohybují pro změnu indické bubny, The Courting rozcinkává marimba, v závěrečné Like a Guitar With No String se Nguyên Lêova kytara střetává v intimním duetu s loutnou oud.

Kočinčínskou exotikou, Nguyên Lêovými impresionistickými črty a globálním kořením se pak neúnavně a hlavně nenásilně proplétají jazzové harmonie a tóny - piano, kontrabas, trubka (uznávaný Paolo Fresu), cello, anglický roh - a dohromady to dýchá a pulzuje v jemných barevných odstínech. Nad tím vším pak menadruje v roztodivných zákrutech hlas Huong Thanh, který, ačkoliv je Mangustao výsostně týmová práce, to celé přirozeně zastřešuje.

Hudba na tomto albu se konejšivě pohupuje na vlnách svobodně se rozprostírajícího hudebního oceánu, jehož proudy jí lehce táhnou tu k jazzovým, tu k asijským břehům. Ale přestože má oba své domovské přístavy hluboko pod kůží (a znalecky pomrkává i po jiných), nekotví nastálo ani v jednom z nich. Pluje svou cestou, bez omezení, s bezbřehou imaginací a v tom je její čarovná moc.