Ill Niño - One Nation Underground

Třetí studiové album Ill Niño produkoval Eddie Wohl, patřící do producentské skupiny Scrap 60 (Anthrax, Cradle of Filth, Dry Kill Logic, 36 Crazyfists), ale na celkový zvuk tohoto sextetu to nemělo nijak zásadní vliv. Stejně jako je neměnný jejich zvuk, zůstala konstantní i sestava a bohužel také skladatelské postupy. Na jedné straně dravý a docela drsný metal core s latinsko americkými vlivy, na druhé pak sladce popový vokál s výraznými melodiemi. To by samo o sobě nemusel být žádný problém, kdyby se jim ovšem dařilo nějakým logičtějším a přirozenějším způsob tyto dvě protikladné polohy navzájem propojit. Když do toho perou plnou silou, jsou dokonale přesvědčiví, ale ve chvíli, kdy začnou vymýšlet nějaká melodická alotria a zpěvák Christian Machado změní svůj hrdelní chropot na lehce naivní, chlapecký vokál, je vše ztraceno. V tu chvíli totiž vplouvají s plnou parádou do hlavního nu metalového proudu, který je už pár let umělecky zcela sterilní a zoufale šablonovitý. Občas se samozřejmě objeví i světlejší okamžiky, jako např. střední pasáž v úvodní skladbě This Is War, která vnáší do té agresivní vřavy vítaný oddech svou vzdušnou, lehce najazzlou atmosférou a nebo skladba In This Moment, v níž se jim obě polohy podařilo podle mě skloubit nejlépe.

Asi vůbec nejlepší jsou ale na Ill Niño vzájemné souboje obou kytar, možná pro někoho paradoxně v akustických pasážích, vždycky když flamengo začne kouzlit své krajky a pod tím se neposedně vrtět latinsko americké rytmy. Celkově jsou na novém albu přece jen o něco drsnější a dravější než na tom předchozím, příliš učesaném Confession, což je sice na jednu stranu dobrá zpráva, jinak ale zůstalo vše při starém a tak největším problémem Ill Niño jsou právě jejich komerční ambice, kterými hubí vlastní umělecký růst.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)