Jimi Hendrix - Are You Experienced (The Jimi Hendrix Experience)

Říct: "Před Hendrixem nebylo nic" by byl samozřejmě nadsazený nesmysl, hrubě nevděčný vůči dlouhé řadě jeho předchůdců i současníků, k nimž i sám kytarový génius musel někdy chodit do učení. Ale srovnáme-li jeho přínos kytarové hře třeba s momentem, kdy petrolejku nahradila Edisonova "baňka", takový příměr bude už výstižnější a rockové modle lesku neubere. Jimi Hendrix měl pochopitelně své kořeny i inspirace, ale skok, který díky němu nastal ve vnímání kytary jako nástroje i jako symbolu, překonal všechno před ním i po něm. A nejde jen o hru samotnou. Albem Are You Experienced přinesl do rockové hudby dosud neslýchaný a absolutně dopilovaný žánrový amalgám, v němž smísil rhythm'n'blues s psychedelií, rock'n'roll se soulem a neoddělitelně provázal bílé i černé hudební elementy. Zároveň oplýval nevšední imaginací i jako textař a skladatel.

Debut skupiny Jimi Hendrix Experience, kterou spolu s ním tvořili basák Noel Redding a bubeník Mitch Mitchell, nenese žádné známky vývojového tápání. Hendrixův styl je hotový, vybroušený a přitom stále plný ještě nerealizovaných možností a to samé platí o souhře trojice, v níž oba "bělouši" netvoří žádnou stafáž, ale dýchají s Jimim v jednom intenzivním, horečnatě neposedném i soustředěném tranzu.

U klasických rockových kytaristů jsme zvyklí obdivovat především sóla, ale Hendrixův vklad je mnohem všestrannější a komplexnější. Stejně - ne-li víc - fascinující jsou u něho doprovodné party, nesmírně vynalézavé a novátorské (příkladem za všechny budiž třeba Manic Depression), které sólovými improvizacemi jen šperkuje a navrch přidává odvážné zvukové experimenty, i když v tomhle směru zachází na pozdějších deskách ještě dál. Hendrix svojí kytarou zaplňuje prostor pro dva až tři hráče, tóny tryskající od jeho prstů jsou ale nejen virtuózní, ale především po okraj napumpované nezkrotnou vášní a naprostou oddaností své dlouhokrké milence a jeho dravý bluesový shouting je stejně intuitivní a nespoutaný jako ona.

Na albu není slabé místo. Erotickým žárem nabitá Foxy Lady, klasické blues Red House, chytlavá I Don't Live Today nebo strhující jízda Fire jsou nanejvýš jen orientačními body a ostatní písně jim nezůstávají nic dlužny. Věci příští naznačuje nejrozsáhlejší skladba Third Stone from the Sun , kde na pozadí jazzově pulzujících bicích a ostinátní basy Hendrix rozehrává přepestrý rej hlukových ploch, vazeb a zmučených tónů střídaný hlavní kytarovou melodií s lehce orientálním nádechem. K základnímu tracklistu výborně pasuje i šestice albu předcházejících singlových nahrávek, o které je obohacená CD reedice z roku 1997, a mezi nimiž najdeme některé z vůbec největších Jimiho hitů Hey Joe, Purple Haze nebo nádhernou baladu The Wind Cries Mary. V takovém kompletu už se nedostatky hledají opravdu těžko.