Meat Loaf - Dead Ringer

Je to klasický rock'n'rollový příběh o tom, jak si nenadálým a masivním úspěchem nechat podtrhnout nohy. Album Bat Out of Hell se stalo nevídaným kasaštykem, spolu s věhlasem ale Meat Loafovi přihrál i trpčí plody. Vyčerpání z intenzivního koncertování, drogovou závislost a nakonec i ztrátu hlasu. Materiál, uchystaný Jimem Steinmanem na následovníka netopýřího zázraku, byl nakonec zpěvákův parťák nucen zužitkovat sám v podobě vlastní sólové desky. Ale i když tyto peripetie Meat Loafovu slibně rozjetou kariéru nevratně poznamenaly, naštěstí to nebyl pád definitivní. Čtyři roky po památném sukcesu mohl své síly opět spojit se Steinmanovou skladatelskou invencí a pokusit se navázat nit.

Ačkoliv album Dead Ringer, které z obnovené spolupráce vzešlo, stojí ve stínu prvního Netopýra i jeho sequelu z roku 1993, na trase Steinmanovo pero – Meat Loafovo hrdlo to přesto znovu úžasně jiskří. Sehranou dvojici navíc neopustili další strůjci osvědčeného soundu, pianista Roy Bittan a bubeník Max Weinberg z E Street Bandu, citelnou ztrátu nicméně představuje absence Todda Rundgrena jako kytaristy i producenta. Jeho instrumentální post zaujal Davey Johnstone od Eltona Johna, zatímce o produkci se podělili oba tahouni s Jimmym Iovinem a Stephanem Galfasem.

Vedle Rundgrenovy citlivé supervize chybí albu rovněž tak omračující song, jakým byl na Bat Out of Hell ten titulní. Přesto se Steinman za přítomné kompozice stydět rozhodně nemusí, stejně jako detoxikovaný Meat Loaf za jejich interpretaci. Ať už jsou to energicky nadupané Peel Out či Dead Ringer for Love s hostující Cher a přesně zabudovanými dechy nebo baladičtější Read 'Em and Weep. Asi nejblíže má k melodramatickým kvalitám zmíněného netopýřího opusu skladba I'm Gonna Love Her for Both of Us, které trochu škodí zbytečně natahovaný závěr, ale jinak má vše, co má meatloafovský spektákl mít. Slabším článkem je píseň More Than You Deserve, z níž poněkud trčí její muzikálový původ, ale fanouška nijak nepohorší ani ta.

Hudební svět se za ty čtyři roky změnil k nepoznání a dokonce i posluchači, kterým nevoněl synthpop ani nová vlna a mohli být tudíž potenciální cílovou skupinou, už měli jiné, heavy metalové hrdiny. To, že Dead Ringer nezpůsobil zdaleka takový poprask, jako předchozí deska, můžeme přičítat právě těmto okolnostem. Spíš, než kvalitativnímu propadu, který není nijak dramatický. Aspoň prozatím. Sympatického pořízka čekají horší časy, ale i ještě jedno fénixovské vzepětí.