Mercedes Peón - Ajrú

Hudba, při jejímž poslechu bez dechu žasnu a kochám se. Galicijské hudební dědictví zůstalo Mercedes pevně zašité pod kůží i na druhém albu, dudy a tamburína do výsledného zvuku stále důrazně promlouvají. V hledání nových nástrojových kombinací, aranžérskch fines a odstínů se ale ještě víc osvobodila a její bezbřehá fantazie kouzlí na každém kroku nádherná překvapení.

Podstatně víc uplatňuje elektroniku (kongeniálním pomocníkem je jí v tomhle bodě DJ Nacho Muñoz) , ale způsobem, který má daleko k trendařskému opisování. Ve studiu vyrobené zvuky a smyčky se s akustickými nástroji pojí zcela organicky a tímhle perfektně seřízeným soukolím se proplétá fantastický hlas zpěvačky, ostrý jako břitva i vemlouvavě jemný, šibalsky hravý i rozněžnělý.

Dynamický i stylový prostor je velmi široký, od filigránských aranžérských ornamentů po košaté zvukové katedrály (závěr titulní Ajrú), od koketního valčíčku É xera po frenetickou kanonádou bicích rozpumpované Maria 2 i Maria 1. Ukolébavka Nanareggae si s úspěchem osvojuje v názvu avizovaný rytmus, piáno napínavě podbarvuje závěrečnou Marmuladora. Ve dvoudílných skladbách Ajrú a Ó meu amigo/Étnica na sebe bez jakékoliv křeče navazují tradiční tamburínové reje a moderní zvukové vychytávky.

Místa, nad nimiž se tají dech, jsou ale rozprostřena po celé ploše alba, za každým rohem čeká něco jedinečného. K závrati vyklenutá melodie, rytmický atak, zvuková drobnokresba, ječení dud, střídání nálad. Přestože je hudba na Ajrú pořád nasáklá galicíjským folklórem, ve svém úhrnu je zcela nadstylová a troufám si říct, že i nadčasová. Právě nezatíženost tradičními kánony a nespoutaná imaginace jí činí tak výjimečnou a pro mě osobně beznadějně návykovou.