80 %
Traband - Montáž 1996-2014
Trabandu - sami členové se rádi označovali jako dechno -, v němž byla realita života filtrována a zjemňována přes něžné pohádkové...
70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
16.02.2021 - 16:49 | Acid3P
Fascinujúce, inšpiratívne, znepokojujúce, ale nesmierne únavné dielo. Krása musí niekedy aj bolieť.
#119 - Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
15.08.2014 - 11:13 | Katzenklo
Lidé, kterým se toto líbí
Lubakus
Acid3PVcítit se do tohoto alba není vůbec jednoduché. Všechny vrstvy motivů a témat, z nichž se skládá, působí velice nepřístupně, jako by chtěly posluchače záměrně zkoušet, co všechno vydrží. Je složité se prokousat k podstatě této desky, ale až se Vám to podaří, budete bohatě odměněni. Až nastoupíte na palubu, kde hrají Miles Davis, Chick Corea nebo virtuózní kytarista John McLaughlin, rozbouřený oceán se pro Vás změní v klidné moře, na jehož melancholicky houpavé hladině se budete chtít vznášet stále častěji. A posléze navždy.
15.04.2012 - 9:46 | ahmed
Lidé, kterým se toto líbí
poutnik
Lubakus
Acid3PPro mě naprosto zásadní "znásilnění jinakostí". Totiž ještě v devadesátkách jsem převážně sjížděl metal - dokud v osmadevadesátém nepřišel Mezzanine od Massive Attack a současně s ním právě Bitches Brew. Vůbec ničemu jsem nerozuměl, ale absolutně mě to opojilo. Byla to obrovská výzva - pochopit Davise. Na netu tehdy ještě nic najít nešlo - v brněnské KJM jsem byl každý týden - a sosal hlavně jazz... a metal stále více odsouval do pozadí, až z něj u mě přežili jen ti skutečně nejlepší.
Výzva ale Davis vlastně zůstal dodnes - zejména v kontextu tohoto jeho nejtripovějšího temného alba (pominu-li Laswellovo psychotropní uchopení Davisovy Panthalassy).