100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
16.02.2021 - 16:49 | Acid3P
Fascinujúce, inšpiratívne, znepokojujúce, ale nesmierne únavné dielo. Krása musí niekedy aj bolieť.
#119 - Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
15.08.2014 - 11:13 | Katzenklo
Lidé, kterým se toto líbí
Lubakus
Acid3PVcítit se do tohoto alba není vůbec jednoduché. Všechny vrstvy motivů a témat, z nichž se skládá, působí velice nepřístupně, jako by chtěly posluchače záměrně zkoušet, co všechno vydrží. Je složité se prokousat k podstatě této desky, ale až se Vám to podaří, budete bohatě odměněni. Až nastoupíte na palubu, kde hrají Miles Davis, Chick Corea nebo virtuózní kytarista John McLaughlin, rozbouřený oceán se pro Vás změní v klidné moře, na jehož melancholicky houpavé hladině se budete chtít vznášet stále častěji. A posléze navždy.
15.04.2012 - 9:46 | ahmed
Lidé, kterým se toto líbí
poutnik
Lubakus
Acid3PPro mě naprosto zásadní "znásilnění jinakostí". Totiž ještě v devadesátkách jsem převážně sjížděl metal - dokud v osmadevadesátém nepřišel Mezzanine od Massive Attack a současně s ním právě Bitches Brew. Vůbec ničemu jsem nerozuměl, ale absolutně mě to opojilo. Byla to obrovská výzva - pochopit Davise. Na netu tehdy ještě nic najít nešlo - v brněnské KJM jsem byl každý týden - a sosal hlavně jazz... a metal stále více odsouval do pozadí, až z něj u mě přežili jen ti skutečně nejlepší.
Výzva ale Davis vlastně zůstal dodnes - zejména v kontextu tohoto jeho nejtripovějšího temného alba (pominu-li Laswellovo psychotropní uchopení Davisovy Panthalassy).