90 %
Kensington - First Rodeo
Kensington jako ten příslovečný blesk z čistého nebe. Nesmírně talentovaný zpěvák s nezaměnitelným vokálem i projevem platil za...
90 %
Blitz Union - Evolution
Blitz Union jsou známější spíš za hranicemi, já na ně narazila úplnou náhodou díky algoritmům na sociálních sítích - aspoň na něco...
70 %
Megadeth - Megadeth
Megadeth po více než čtyřiceti letech na scéně končí, deklarované rozlučkové album tak lze jen těžko nevnímat jako svého druhu...
80 %
Kreator - Krushers of the World
Německo bylo svého času zemí tvrdé muzice zaslíbenou. Než v devadesátkách převzala žezlo Skandinávie se svým black a death metalem,...
80 %
Robbie Williams - Britpop
britpop pochopíme jako britskou rockovou hudbu obsahující chytlavé melodie s texty odkazujícími k národní kultuře, pak do ní minimálně...
28.01.2015 - 22:54 | feyer
Poslední album mistra Milese Davise, které vyšlo až posmrtně. A přece to není kolekce tracků, která by usilovala završilo jeho celoživotní dílo nějakým ohlížením za vývojem jazzu za posledních 40 let, ale které se naopak dívá dopředu a fúzuje s nejnovějšími dobovými trendy. I když toto album kritikou je přijímáno spíše vlažně, pro mě je skvělé, protože se výborně poslouchá, např. taková Chocolate Chip je prostě taneční jízda, která vás přinutí minimálně si pokyvovat hlavou či podupávat nohou. Miles Davis se na tomto díle už vyhývá exhibicionistickým eskapádám, hraje jakoby úsporně, a přesto je to velmi zajímavá kolekce, poslouchatelná i po letech. Tyto songy Vám připomenou svou atmosférou začátek 90. letech, byť v té době zněly z rádií úplně jiné pecky. Miles Davis umřel ještě před vydáním tohoto alba a my jenom se smutkem můžeme konstatovat, jaká je to škoda. Kolik zajímavých alb by mistr ještě vydal, kdyby celej život nechlastal, nekouřil a nefetoval. Škoda. I tak díky za to, co jste tady po sobě zanechal.