Nebe - Legosvět

Během minulých týdnů jsem slyšel několik hlasů, že pilotní singl, který dal desce Nebe jméno, zní hodně jako Kryštof před deseti lety. Nebudeme si nalhávat, že kapele spoluproducenta písnička "Legosvět" není podobná, ale svým silným refrénem stojí sama na svých nohách a můžeme jen doufat, že si vydobude ještě o něco lepší pozici v playlistech českých rádií. A dobrá zpráva je, že zbytek nahrávky s tvorbou kolegů ze stejného města už toho moc podobného nemá. A když už, tak jen samé pozitivní věci.

Havířovská pětice na své první desce sice nehýří zvukovou originalitou, ale také nezní nijak staře. Jejich nikam moc nevybočující poprock Krajčo s Carloffem zabalili do mírně elektronického odéru, který jim umožňuje se na své žánrové kolegy dívat hezky seshora. Největší síla skupiny ale tkví v něčem jiném - v deseti písničkách se projevují jako velmi silní skladatelé, kteří na album nepustili žádnou vatu. Jakkoli pilotní singl nad ostatními skladbami přece jen trošku ční, zbylá devítka je kvalitativně vyrovnaná a bez problémů mu šlape na paty. A perou to tam hned od začátku.

Nedočkáte se od nich také žádného nudného oplodňováku, a když už zpomalí jako v "Pátek 13.", spíš než na českou popůlnoční tancovačku se vydají na výlet do triphopového hájemství. V závěrečné skladbě "Výkřiky" se zase nebojí vystavět hlukovou stěnu, kterou prolamuje jen hlas zpěváka. Většina písniček se ale nese v rychlejším tempu a vévodí jim bez výjimky silné refrény. To, co jim občas chybí ve zkušenosti a místy frontmanovi Petrovi Harazinovi ve vokální jistotě, vyvažují energií a přemýšlivými texty, které na rozdíl od mnoha českých kapel mají co sdělit a nejsou jen nutnou výplní.

Nebe se svým debutem může v klidu zařadit mezi špičku českého rádiového poprocku, který tak dobře funguje hlavně na letních festivalech pod širým nebem. Na rozdíl od mnoha podobných skupin z této však vyzařuje velký potenciál a možnost růstu. Myslím, že zatímco první deskou mě kapela potěšila, těmi dalšími mě překvapí. Už teď se těším.